Nezaměstnanost tak postupně začíná střídat inflaci v roli největšího tuzemského makroekonomického strašáka. A kdo pozorně sledoval letošní ekonomické fórum v Davosu, ten ví, že nejde jenom o strašáka českého, nýbrž celé mezinárodní scény.
Milion Čechů žije pod hranicí chudoby. Ohrožené jsou neúplné rodiny s dětmi |
Za vzestup české míry nezaměstnanosti může už řadu let neutěšená situace v průmyslu, kde dochází k pozvolnému, ale zato vleklému snižování stavů zaměstnanců. Průmysl slábne kvůli drahým energiím, emisním povolenkám a obecněji zelené agendě EU či kvůli vzestupu asijské konkurence.
Jen část zaměstnanců, kteří odcházejí z průmyslu, nalézá uplatnění jinde, ve službách. Letošní ukončení těžby uhlí v Česku a akutní hrozba skoncování s prvovýrobou oceli představují hořkou připomínku, že éra tuzemska coby regionální mocnosti tradičního průmyslu pomalu, ale jistě končí.
Končí jedna éra. Co bude po uhlí a po průmyslu? Důležité je vyhnout se bolestivému probuzení |
Česku hrozí fatální deindustrializace, jaká v minulých letech postihla Británii, Francii, Itálii. Ta probíhá už i v Německu, kde jsou problémy průmyslu patrné zvláště od doby, kdy na sklonku minulého desetiletí citelně vyskočila cena emisních povolenek. A asi netřeba dodávat, že strasti německého průmyslu jsou dalším ze zdrojů dýchavičnosti průmyslu českého.
Částečně je ústup tradičního průmyslu nevyhnutelným vyústěním technologického posunu vpřed, částečně ovšem důsledkem zeleného mámení evropských elit. Ilustruje to i nově vydaná Zpráva o měnové politice z pera ČNB. Polský průmysl ve 20. letech podle ní podává suverénně nejlepší výkon široko daleko. Zatímco průmysl EU jako celku od roku 2019 klopýtá kolem nuly, podobně jako ten český, polský ve stálých cenách zvýšil svůj výkon zhruba o 30 procent.
Německý průmysl se za stejnou dobu propadá o více než desetinu, což znamená, že zejména Polsko v tomto desetiletí výrazně stáhlo jeho náskok. To Polsko, které zůstává u špinavého uhlí, jak dlouho je to jen možné. To Polsko, které uhlím zásobuje i Česko – ještě více nyní, když je v tuzemsku s jeho těžbou šmytec. To Polsko, které nepodlehlo protijadernému šílení jako Německo.
Sbohem, uhlí, vítej, nejistoto. Je to začátek závislosti na dovozu elektřiny? |
Odzeleněný Davos
Polská zdrženlivost vůči zelené ideologii pomáhá nastavovat zrcadlo Bruselu. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová letos v Davosu vůbec nezmínila klimatickou změnu. To je nevídaná změna oproti přelomu desetiletí, kdy se jeden čas Davosu přezdívalo „světové environmentální fórum“, když jako u vytržení naslouchalo kázání školačky Grety Thunbergové.
Progresivní elity, včetně těch davoských, se při pohledu na troskotání evropského průmyslu, jemuž tedy odolává snad už jen „zpátečnické“ Polsko, začínají bát. Že přetáhly strunu. Deindustrializace ve spojení s nákladnou zelenou agendou způsobují na starém kontinentu krizi životní úrovně podstatné části obyvatelstva, jež může smést stávající pořádky a ohrozit i dobré bydlo progresivních elit samotných.
Prohlubující se politická polarizace Evropy už evidentně leká i bruselskou slonovinou věž, jež dlouho jednala, jako by ji dobré bydlo vskutku pálilo. Otázkou je, zda již není pozdě a zda se dějinné pohyby nerozjely už natolik mocně, že nakonec smetou i Brusel. Alespoň tedy v podobě, v jaké jej známe. Ostatně fórum v Davosu, které má na Evropskou komisi značný neformální vliv, už pěje podle nových not. Které patrně již brzy přijme za své i Brusel. A nejen v oblasti přehodnocení zelené agendy, nýbrž také imigrace.
Umíme nejen oteplování, ale i ochlazování? Co dělat s klimatem, když se nám rozjíždí pod rukama |
Vedle přepjaté zelené agendy právě masová imigrace ohrožuje evidentně stále zřetelněji postavení stávajících elit. Třeba běžná britská domácnost s nižším příjmem bude muset čekat 137 let, než se jí zdvojnásobí životní úroveň, plyne z nové studie think-tanku Resolution Foundation. To je více než třikrát delší doba, než tomu bylo donedávna.
Už zkrátka neplatí, že se děti mají lépe než jejich rodiče. Ba ani to, že se vnoučata mají lépe než prarodiče. To je v novodobé historii Západu naprosto nový fenomén, který s velkou pravděpodobností bude znamenat zásadní, ba revoluční společenskou změnu s nedozírnými následky. Proto se v Davosu mlčelo o klimatické změně, proto se tam varovalo před masovou imigrací.
Přesně tak, další davoská „jistota“ uplynulých let, vzývání přínosů imigrace, letos definitivně padla. Země, jež nedopustily masovou imigraci na své území, budou lépe připraveny na technologickou revoluci, nástup robotiky a umělé inteligence, řekl Larry Fink, šéf BlackRocku, největší investiční společnosti světa, a po loňském odchodu Klause Schwaba vlastně i „šéf“ celého Davosu.
Babiš se sešel s rakouským kancléřem a Ficem. Jednali o migraci i cenách energií |
Toto by tam ještě před pár lety nemohlo zaznít ani za zavřenými dveřmi WC... Finkova slova podpořil v rámci téhož fóra třeba Alex Karp, šéf vlivné korporace Palantir, jejíž softwarové a technologické produkty využívají armády včetně té americké, zpravodajské služby či třeba policisté k analytické práci natolik hojně, že jí někteří přičítají dokonce světovládné ambice.
Fink i Karp notně investovali do umělé inteligence, ať tak, či onak. Aby na ní mohli vydělávat, nesmí ovšem její dopady vehnat do ulic bouřící se masy. Masovou imigraci nyní vidí už nikoli jako zdroj levné pracovní síly, ale jako rizikový faktor, který může znásobit počet bouřících se v ulicích. Vzkaz Bruselu tedy v Davosu vyslali jasný. Lze proto čekat, že Evropská komise změní svůj postoj jak v oblasti zelené agendy, tak imigrace. To by nakonec ulevilo i českému průmyslu. Otázka při pohledu na rostoucí nezaměstnanost v Česku ale zůstává: není už pozdě?
