Nevím jak vy, ale já už jsem na internetu zaznamenal lidi stěžující si na vedro. Přitom letní slunovrat byl teprve v sobotu. Největší horka nás teprve čekají. Pokud vám vadí, mohl by vás zaujmout životní cyklus můry Agrotis infusa. Její housenky se líhnou během podzimu v australských nížinách. Pořádně si naládují břicho rostlinnou stravou, včetně některých zemědělských plodin.
Pak se zakuklí. Na jaře se z nich vylíhnou dospělí jedinci a zamíří do hor na jihovýchodě kontinentu. Najdou si v nich příhodnou vlhkou a chladnou jeskyni či převis.
Usadí se na její stěnu a upadnou do zvláštního stavu s utlumeným metabolismem. Říká se mu letní spánek, cizím slovem estivace. Je méně známý než zimní. Dost se mu však podobá. Můry takto přečkají horké období s nedostatkem potravy.
Na podzim se probudí. Odletí zpět do svého rodiště, respektive spíš klubiště. Samičky pak nakladou vajíčka. Dospělé můry uhynou. Z vajíček se ale vylíhnou nové housenky. Celý cirkus proto může začít znovu.
Otočné hvězdy
Cesta z nížin do hor a zpět měří okolo tisíce kilometrů. Na můru je to vcelku slušný výkon. A. infusa létá v noci. Vědce už delší dobu zajímá, jak udržuje správný kurz. V minulosti vyšlo najevo, že můry vnímají magnetické pole Země. Dokážou ho ale využít jen současně s orientačními body. Skupina výzkumníků vedená Ericem Warrantem z univerzity ve švédském Lundu teď prokázala, že A. infusa zároveň naviguje i podle hvězd.
Vědci nachytali zásobu můr během jejich pravidelného přeletu. Odnesli je do laboratoře. Tam je umístili do plexisklové voliéry. Na její strop promítali realistický obraz noční oblohy. Můry byly přivázané.
Chcete si vydělat milion dolarů? K balíku peněz stačí vyřešit matematický příklad |
Mohly si ale vybrat směr, jímž pod umělou oblohou poletí. Voliéru zároveň obklopovalo zařízení zvané Helmholtzova cívka. To dokáže odstínit zemské magnetické pole. Vnitřní kompas můr proto vypadl ze hry.
Přesto letěly vůči nebi správným směrem. Když jim ho vědci otočili, reagovaly adekvátní změnou kurzu. Vnímání směru letu ve vztahu k noční obloze prokázalo i měření činnosti mozku můr.
Brouci v planetáriu
Eric Warrant se už proslavil jedním velmi podobným výzkumem. Byl totiž v týmu, který studoval navigační schopnosti brouka vrubouna. Konkrétně šlo o africký druh Scarabaeus satyrus. V roce 2013 získal Warrant společně s dalšími kolegy za výzkum parodickou Ig Nobelovu cenu na poli biologie a astronomie. Komisi nejspíš pobavilo uspořádání jednoho z jejich experimentů. Badatelé totiž vzali brouky na výlet do planetária v Johannesburgu.
Zatímco valili svou kuličku (míněni brouci, nikoliv badatelé), promítali jim noční oblohu (míněni badatelé, nikoliv brouci). Rozsvěcovali a zhasínali na ní různá souhvězdí. Vyšlo najevo, že se vrubouni při své páchnoucí lopotě řídí postavením Mléčné dráhy.
Až do nového výzkumu s australskými můrami to byl jediný známý případ, v němž se hmyz orientoval podle hvězd. Cesty brouků vrubounů jsou však krátké. Vám by se určitě taky nechtělo valit kuličku moc daleko. Můra A. infusa tak vrubouny coby navigátorka hravě strčí do kapsy.
