Až do roku 1999 se zahraniční diplomy nostrifikovaly, což znamená, že byly postaveny na roveň s českými. Od té doby se prostě jen uznávají, stále ovšem zůstávají zahraničními.
Filozof se zahraničním diplomem může z fleku filozofovat i u nás, složitější je to ale u několika profesních diplomů, mezi něž patří třeba ty z medicíny, architektury nebo práva. Uznání vysokoškolského diplomu je jedna věc, profesní uznání druhá.
Se čtyřletým francouzským magisterstvím (prvního a ne druhého stupně) by paní Decroix právnické řemeslo provozovat nemohla, a to přesto, že právo se v evropských kontinentálních zemích zásadněji neliší. Pokud ovšem posléze na Univerzitě Karlově absolvovala doktorský program a pak i náročné zkoušky advokátní komory, mělo by to být spravené. Toho magistra ovšem jaksi přeskočila, což není obvyklé a každému to neprojde.
Práva v Česku za pět let. Nové ministryni Decroix ve Francii stačily čtyři roky |
Otázka uznávání zahraničního studia je zajímavá a vlastně dost aktuální, protože mladých lidí, kteří absolvovali v cizině vysokoškolské, ale třeba i středoškolské studium, přibývá a dál přibývat bude. Mohli žít například několik let v USA, absolvovat tam střední a chtějí se hlásit na českou školu vysokou. Ovšem bez české maturity. Co mají dělat?
Měli by si zjistit, jestli jimi vybraná fakulta na české maturitě trvá. Pokud ne, může podle nové zákonné úpravy, kterou prosadila současná administrativa, zahraniční vzdělání akceptovat. A může to udělat sama, bez schvalování shora. Pokud ale středoškolák nechce pokračovat ve studiu, nýbrž chce mít to vzdělání jen uznané, měl by se obrátit na krajský úřad.
Když je řeč o uznávání, musím zmínit i zprávu o zubaři, který měl ordinaci a pacienty, nikoliv však diplom. Poznámka, že se radil s internetem, působila jako by si historku vymyslel Zdeněk Izer, ve skutečnosti ale šlo o zubního technika. A zubních techniků já se musím zastat. Označení „zubní technik“, případně „dentista“, bývalo za mého mládí na dveřích mnoha zubních ordinací.
Decroix odstraňuje magisterský titul. Vzdělání z Francie je výhoda, zastal se jí Fiala |
Jedna byla ve Svobodě nad Úpou a kraloval jí můj nebožtík tchán, na něhož vděčně vzpomíná půl východních Krkonoš. Kdykoli totiž někoho náhle rozbolel zub, dostalo se mu ošetření, ať byly zrovna ordinační hodiny nebo nikoliv. Ke křeslu byl ochoten vyrazit i v neděli nebo večer od karet. A dokonalou půlkorunku, kterou mi udělal před pětačtyřiceti lety, moji zubaři obdivují ještě dneska.
