Výsledky sněmovních voleb nasměrovaly Česko k nové vládní konstelaci. Vítězné hnutí ANO hledá podporu u dvou menších uskupení – SPD a nováčků z Motoristé sobě. Kolem klíčových silových resortů se však hned po volbách rozhořela politická přetahovaná. Zájmy si prosazují jak Motoristé, tak SPD. Do povolebního vyjednávání vstoupil i prezident Petr Pavel: nepřímo varoval, že může odmítnout jmenovat kandidáty, kteří by zpochybňovali prozápadní směřování Česka.
Ministerstvo obrany nejprve mělo zůstat v rukou ANO, později bylo přisouzeno odborníkovi nominovanému SPD, ale počkejme na definitivní rozdělení resortů. Jedním z nejzásadnějších otazníků však je, jak se možná koalice ANO–SPD–Motoristé postaví k ukotvení Česka v NATO a EU. Andrej Babiš i jeho pravá ruka Karel Havlíček se snažili zahraniční partnery uklidnit, že prozápadní orientace země zůstane zachována.
„Ukotvení v NATO a EU je jasné,“ prohlásil Havlíček po volbách. Také Babiš ihned po vítězství odmítal obvinění, že hodlá oslabit postavení Česka v Unii či Alianci. V praxi však avizuje jistý odklon od kurzu předchozí vlády, důraz chce klást hlavně na domácí agendu místo aktivní podpory Ukrajiny. Oznámil také, že odmítne unijní politiku Green Dealu a migrační pakt.
Babiš vyzval Fialu k odmítnutí klimatických cílů. Směšné, reagoval premiér |
Situace je komplikovanější u koaličních partnerů. SPD dlouhodobě razí národoveckou a euroskeptickou linii. V programu má požadavek zákona o referendu, které by umožnilo hlasovat i o vystoupení z EU a NATO. Navíc SPD otevřeně prosazuje ukončení podpory Ukrajiny a obnovení pragmatických vztahů „všemi směry“ – tedy i směrem k Rusku či k Číně.
Není divu, že možný vliv SPD na zahraniční a obrannou politiku vzbuzuje velké obavy u proevropské části veřejnosti. Na druhou stranu třetí člen rodící se koalice, Motoristé sobě, se snaží profilovat umírněněji. Jejich lídr Filip Turek prohlašuje, že Motoristé chtějí zůstat součástí NATO i EU, jen „EU se musí změnit“.
Něco pro doma, něco na ven
I pokud se ale nová vláda formálně přihlásí k aliančním závazkům, lze očekávat posun v důrazech. Analytici odhadují, že velmi aktivní proukrajinská pozice Česka se výrazně oslabí a bude chladnější. Kabinet vedený ANO patrně zastaví jakékoli další dodávky zbraní na Ukrajinu a místo podpory napadené zemi zdůrazní „potřeby českých občanů doma“. Ze států EU by se tak Praha mohla zařadit po bok Maďarska či Slovenska, které v otázce války na Ukrajině zastávají rezervovaný postoj. Pro jednotu Aliance to není dobrá zpráva, zejména Polsko a pobaltské země by na české „ochladnutí“ mohly hledět s nelibostí.
Úkolem Andreje Babiše tak bude balancovat, dovnitř země plnit sliby o „Česku na prvním místě“, ale navenek uklidnit partnery, že Praha se nevydává na cestu mimo západní rámec. Babiš už jednou předvedl, že toho schopen je. V letech 2017–2021 často navenek krotil svou rétoriku a hledal kompromisy, i když doma mluvil jinak. Podobnou dvoukolejnost lze čekat i nyní.
Vládu nelze uspěchat, brzdí Pavel Babiše. Zdůraznil zakotvení Česka v EU a NATO |
Jednou z prvních oblastí, kde se programové průniky i třecí plochy koalice projeví, bude financování obrany. Vláda Petra Fialy během roku 2023 zvýšila výdaje na obranu na požadovaná 2 % HDP a výhledově chtěla pokračovat v růstu. Ministryně obrany Jana Černochová nevylučovala ambici dosáhnout až 3 % HDP v dalších letech. Nové deklarované alianční závazky ve výši 5 % HDP na obranu Andrej Babiš označil za naprosto nepřijatelné. ANO i SPD také shodně volají po auditu všech velkých obranných zakázek. Nejbližší měsíce ukážou, jak konkrétně se audit promítne do praxe. Pro armádu to nejspíše bude znamenat mírnější růst rozpočtu, než se plánovalo, a potenciálně i úpravu akvizičního plánu.
Na druhé straně samotný audit nemusí být negativním krokem. Pokud odhalí zásadní pochybení či předražení některých projektů, může nová vláda vyjednat výhodnější podmínky nebo přesunout peníze tam, kde chybí. Například NKÚ kritizoval zanedbání výdajů na výzkum. Podobně důsledná kontrola zakázek může omezit korupční rizika a zvýšit transparentnost. To vše jsou potenciální klady, které by odborná veřejnost uvítala. Zde ale záleží na tom, zda převáží věcný přístup, nebo populistická gesta. Pokud by audit sloužil jen jako záminka k rušení projektů bez náhrady, armádě to uškodí. Bude tedy záležet na tom, zda vláda představí realistický plán financování obrany pro další roky, který zajistí udržení armádních schopností.
Méně železa?
V éře končící vlády proběhlo několik zásadních modernizačních kroků. Objednávka amerických stíhaček F-35, švédských bojových vozidel pěchoty CV90, německých tanků Leopard 2A8 či izraelských systémů protivzdušné obrany SPYDER. Nová koalice deklaruje, že modernizaci armády podporuje, avšak chce změnit akcent.
Méně „těžké techniky“ a více investic do protivzdušné a protidronové obrany. Válka na Ukrajině jasně ukázala, že hrozby ze vzduchu jako rakety a drony jsou stále větší, a Česko zde jednoznačně musí posílit své schopnosti. Lze tedy čekat, že zejména projekty v oblasti protivzdušné obrany budou dále rozvíjeny.
Vláda nemá program jako prioritu, máme se bát? Ne, bude to zase jen údržbářský kabinet |
Naopak u „těžkých“ akvizic může dojít k přehodnocení. Nejviditelnější je to u nadzvukových letounů. Babiš opakovaně tvrdil, že F-35 nepotřebujeme a že jde o plýtvání penězi. Není tedy vyloučeno, že vláda zkusí počet objednaných stíhaček snížit nebo obchod odsunout. To by však mělo dalekosáhlé dopady. Jisté je, že nová garnitura bude chtít o stíhačkách znovu jednat a zdůrazňovat levnější řešení. Otázkou je, zda reálně existuje levnější alternativa, která by nebyla krokem zpět u bojeschopnosti letectva a obrany vzdušného prostoru. F-35 totiž není jen bojové letadlo, je to schopnostmi a komunikačními kanály nabitá platforma, a tak je třeba ji chápat.
Podobně nejasno může být u plánů na těžkou obrněnou brigádu, která je přitom naším závazkem NATO od vstupu do Aliance. Zapomenout nelze ani na lidský rozměr obrany. Armáda jsou především lidé – vojáci, jejich výcvik a podpora motivace. A také – bohužel často zapomínaní – velmi špatně placení civilní zaměstnanci resortu obrany.
Ne slova, ale činy
Začínající volební období bude ve znamení hledání křehké rovnováhy mezi sliby nové koalice a tvrdou bezpečnostní realitou. Už v nejbližších měsících se však ukáže základní směr. Dalším signálem bude programové prohlášení vlády. A po nástupu nové vlády přijde čas na to sestavit definitivní podobu státního rozpočtu na rok 2026.
Sečteno a podtrženo – úskalí nové éry v obraně spočívá v kombinaci populismu a zodpovědnosti. Nová vláda bude nucena vyvažovat potřebu chránit zemi a dostát spojeneckým závazkům s vlastním politickým programem, který slibuje voličům spíše úlevu než oběti. Zatím je jisté jen to, že nás čeká složité období ve světě plném hrozeb, kde nikdo nechce zbytečně moc platit, ale všichni chtějí maximální bezpečí.
Krize a hrozby přitom obnažují charaktery. Čas přitom stejně ukáže, kdo měl snahu situaci řešit a kdo si jen nasadil masku pro své voliče a zapomněl na to nejdůležitější – že bezpečnost země se nebuduje slovy a prázdnými gesty, ale skutky!
