Praktické provedení bylo takové, že konání své tiskovky oznámila koalice Spolu. Ne že by nechtěla, ale ta druhá koalice už se pak musela v okamžiku slavnostní vernisáže pouze přizpůsobit. V diplomacii se tomu říká fait accompli, tedy že byla postavena před hotovou věc.
Malý, ale podstatný detail
Koalice Spolu zahájí v Brně předvolební kampaň. Feri představí program pro mladé |
Někdy uprostřed minulého týdne vystoupil v pořadu Interview ČT 24 předseda lidovců Marian Jurečka a národu vysvětlil, že nejlepším kandidátem na příštího předsedu vlády je samozřejmě předseda ODS pan profesor Petr Fiala. Je to vážená osobnost, o čemž není pochyb, prý skvěle jako rektor řídil brněnskou Masarykovu univerzitu a jako vědec-politolog je znám i za hranicemi naší země.
  |
V uplynulých třiceti letech ještě nikdy žádný předseda lidovců nepohovořil tak vroucně o předsedovi ODS jako nyní Marian Jurečka. Lidovci jsou nicméně praktici a vědí, že „držet lajnu“ v koalici Spolu je pro její budoucí politické delikty daleko spolehlivější cesta, než aby se sami pokusili o zdolání pětiprocentní bariéry pro vstup do sněmovny.
Všem dnům ovšem není konec. Z toho, že se kdysi lidoveckému předsedovi Josefu Luxovi, předčasně zesnulému, říkalo v ODS „had na tři“, něco v obou stranách a příznivcích zbylo. To, že sympatizanti KDU-ČSL (zejména ve třech moravských krajích, kde je silná) nebudou na společných kandidátkách koalice Spolu pomocí kroužkování vyřazovat z předních míst kandidáty za ODS, možná Jurečka koaličním partnerům slibuje, ale určitě to nemůže zaručit.
Navíc je tu takový jeden malý, ale podstatný detail: koaliční smlouva mezi ODS, KDU-ČSL a TOP 09 platí jen do vyhlášení výsledků sněmovních voleb. Na rozdíl od koaliční smlouvy mezi Piráty a STAN, která je váže na příští čtyři roky. Zatímco účastníci koalice Pirátů a STAN se zavázali ke spojenectví až do konce příštího funkčního období sněmovny, koalice Spolu se nemusí, ale může, vzápětí po 9. říjnu 2021, rozdělit na tři samostatně operující strany.
Koalice Spolu představila pražskou kandidátku. Na seznamu jsou Marek Benda, Feri nebo starosta Kolář |
Na základě nejčerstvějších volebních preferencí agentury Kantar CZ pro Českou televizi se zdá, že koalice Pirátů se STAN trochu ztratila, koalice Spolu si naopak značně polepšila a už „leží na zádech“ dosud druhému hnutí ANO, které patrně dále své příznivce ztrácí. Podle výzkumníků Kantaru Spolu vydělává na tom, že se svým ustavením přišla dříve než koalice konkurenční a že se v poslední době projevuje velmi důrazně. Mimochodem to, že se dvojspřežení Starostů a STAN, na rozdíl od koalice Spolu, nesemklo pod jednotící společnou značku, komplikuje voličům identifikaci dvojkoalice, zatímco trojkoalici Spolu už spolehlivě na politické scéně jako jednotnou veličinu rozeznávají.
Nelze se proto divit, že trojkoalici roste sebevědomí a chová se tak, jako by už byla jistým vítězem nadcházejících voleb. Co to znamená? Stále je reálné, že například díky úspěšnému boji proti covidu-19, prudce se rozvíjejícímu se očkování a plédování pana premiéra pro rozsáhlý program proti rakovině je možné, že hnutí ANO u veřejnosti zaboduje.
Otázka míry mravního vzdoru
Dovedeme si představit model, kdy už nevázána trojkoaliční smlouvou se ODS domluví na společné vládě s hnutím ANO. Jsou to obě víceméně jen pragmatická společenství. Z ODS zní hlas, že na vládě s hnutím ANO by se dovedla pragmaticky dohodnout, pokud by byla bez Andreje Babiše. V tom případě by byli Piráti i STAN v ofsajdu.
Proto dnes burcují veřejnost, aby pochopila, že skolení vlády je věcí morálního imperativu. To je živé téma pro stranu Ivana Bartoše, stejně jako Víta Rakušana, předsedu STAN. Jak tento spor dopadne, nelze dohlédnout. I když koalice Spolu zaujme k vyjádření nedůvěry vládě stejné stanovisko, s ohledem na poslance Okamurovy SPD a zejména KSČM, kteří opět upadli do kunktátorství, se to nedá odhadnout.
Zdali bylo důležité vyvolat nejprve hlasování o nedůvěře vládě, jak chtěla koalice Spolu, anebo přednostně hlasování o rozpuštění sněmovny, jak žádali Piráti a STAN, to už není důležité. Před minulým pátkem padla z časových důvodů druhá možnost. Sněmovna by se sice případně mohla usnést nejméně 120 hlasy na svém rozpuštění, a volby by pak musely být do 60 dnů. Jenomže současně ústava praví, že Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit později než 90 dnů před dnem voleb. Nakonec půjde hlavně o to, zdali oba koaliční bloky dokážou vyvolat takovou míru mravního vzdoru, aby dokázala pohnout k jinému volebnímu chování i potenciální voliče, kteří nejsou ještě rozhodnuti, koho budou volit a zdali k volbám vůbec půjdou.
