Bojkot jako první volba? Novinář má být prostředník, ne celebrita

Úhel pohledu   16:47

Ať si to Pavel užije a přiveze si fotky, řekl před odletem na summit Macinka | foto: ČTK

V demokratickém právním státě platí jednoduché pravidlo: státní moc nesmí svévolně rozlišovat mezi médii podle jejich názorů či redakční orientace. Pokud by se skutečně prokázalo, že některému médiu byl bez legitimního důvodu odepřen přístup na tiskovou konferenci státní instituce, šlo by o záležitost, kterou nelze bagatelizovat. Právě otevřenost veřejné správy vůči médiím představuje jeden z předpokladů veřejné kontroly výkonu moci.

Jenže stejně jako stát musí jednat přiměřeně, měla by přiměřenost provázet i reakce těch, kteří se stavějí do role obránců svobody tisku.

Bojkot není argument

Výzva Syndikátu novinářů k bojkotu akcí ministerstva zahraničí (MZV) proto vzbuzuje nemalé rozpaky. Nikoli proto, že by snad nebylo správné hájit profesní solidaritu. Ale z důvodu, že bojkot je mimořádný nástroj, který by měl přicházet na řadu až ve chvíli, kdy selžou běžné prostředky dialogu, vysvětlení či právní ochrany.

Macinka znovu selektoval média. Ohradil se Syndikát novinářů ČR i další instituce

V právním státě přece existují mechanismy, jak podobné spory řešit. Je možné požadovat odůvodnění postupu ministerstva, obrátit se na vládu či MZV v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Anebo využít soudní ochrany nebo veřejnou debatu. Přeskočit všechny tyto kroky a rovnou vyzvat k bojkotu působí spíše jako politické gesto než jako promyšlená obrana svobody médií.

Za každou cenu?

Každý bojkot má navíc svou cenu. V tomto případě ji paradoxně neplatí ministerstvo, ale veřejnost. Tiskové konference nejsou určeny novinářům samotným. Jsou prostředkem, jak dostávat informace k občanům. Pokud na ně média přestanou chodit, ochudí především své čtenáře, posluchače a diváky.

Nelze si nepoložit ani otázku konzistence. Syndikát novinářů dlouhodobě vystupuje jako ochránce profesních standardů. O to více by měl dbát na to, aby jeho reakce byly stejně důrazné bez ohledu na to, které médium je zasaženo a která vláda právě sedí u moci. Selektivní obrana principů totiž oslabuje jejich věrohodnost.

Macinka to vzdal. Nemá lidi ani nápady, proto sází na občanskou společnost

Nota bene bývalý ministr vnitra Vít Rakušan také komunikoval jen s některými médii, a kde byl tehdy novinářský Syndikát?

Dvojí metr

Veřejnost je mimořádně citlivá na jakýkoli náznak dvojího metru. Jestliže profesní organizace hlasitě protestuje v jedné kauze, zatímco v jiných obdobných případech zůstává podstatně zdrženlivější, nabízí tím svým kritikům zbytečnou munici. Důvěra se buduje důsledností.

Je přitom třeba zdůraznit, že nejde o spor mezi „dobrými“ a „špatnými“ médii. Demokracie nestojí na tom, že stát bude komunikovat jen s novináři, kteří jsou mu názorově blízcí. Stejně tak ale nestojí ani na tom, že každá profesní organizace musí na každý konflikt reagovat nejtvrdším dostupným prostředkem.

Neprohlubujme zbytečně příkopy

Svoboda médií je hodnota natolik významná, že si zaslouží více než symbolická gesta. Potřebuje chladnou hlavu, věcné argumenty a respekt k právním pravidlům. Jestliže někdo tato pravidla porušil, nechť je to transparentně prokázáno a vyvozeny odpovědnosti. Plošný bojkot by však měl být skutečně až poslední možností, nikoli prvním reflexem.

V době, kdy je česká společnost rozdělena téměř v každé veřejné otázce, bychom měli být opatrní, abychom další příkopy zbytečně neprohlubovali. Právní stát totiž nestojí na demonstrativních gestech, ale na institucích, pravidlech a schopnosti řešit spory civilizovanou cestou.

Vstoupit do diskuse (21 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.