Cesta Luzenským údolím se tak stala jedním ze symbolů sporu o ochranu přírody na Šumavě. Od začátku letošního léta se objevují informace, že se schyluje k jejímu otevření. Pak zase, že otevření připadne v úvahu až v roce 2026. Pak zase, že bude možné už letos.
Nezvykle mrazivé ráno. Na Jizerce bylo minus 9,7 stupně, Šumava má rekord |
Ať tak, nebo tak, znamená to snad, že jedna strana barikády vyhrává nad druhou? Že turisté, sportovci či developeři, s oblibou označovaní za stranu zla, se chystají převálcovat ochránce přírody a strážce národního parku, často vnímané jako strana dobra?
Bývaly i drsné cesty. Ale už mizí
Ne, popsaný obrázek sice proniká do veřejné debaty, ale je dost ideologický. Staví barikádu o dvou stranách. Na jedné straně stojí ti, kteří chtějí chránit přírodu pro ni samu, v zásadě před člověkem coby škůdcem. Ti, kteří oceňují fakt, že právě v Luzenském údolí žije jediná velká populace tetřevů ve střední Evropě, chtějí ji uchovat, tedy člověka od ní držet co nejdál.
Na druhé straně této barikády pak stojí logicky člověk – zosobněný hospodářskými zájmy – dřevorubci, developery, sportovci či zástupci turistického byznysu.
Mapa posílá turisty do nepřístupné části Šumavy. Hrozí jim za to pokuta |
Jenže skutečnost je méně romantická, spíše byrokratická. Co se týče sporu o cestu Luzenským údolím, na téže straně totiž stojí milovníci Šumavy i správa národního parku. Ta je už nějaký čas pro omezené otevření cesty. Na druhé straně nejsou „ekofašisté“, jak by si mohl leckdo představovat, ale Okrašlovací spolek Zdíkovska a Česká společnost ornitologická. Právě těm dal v roce 2013 za pravdu soud a tím uzavření cesty potvrdil. První straně dal letos v červnu za pravdu Krajský úřad Plzeňského kraje a nyní to ministerstvo životního prostředí odkleplo.
Takže hotovo? Vyhráli stoupenci možnosti pěší túry na Luzný?
Ne tak úplně. Až se cesta otevře, bude fungovat jen od poloviny července do konce října, od 10 do 17 hodin a za den vpustí nanejvýš 50 lidí. NP Šumava už oznámil, že vyvíjí software pro rezervační systém. Co to bude znamenat v praxi? Asi tolik, že kdo chce v létě vyrazit na Luzný, bude se muset už v zimě digitálně zabukovat na konkrétní datum, ba snad i hodinu.
Přitom bývaly doby, kdy to šlo i jinak. Před lety jsem na Modravě vstoupil do informačního centra a položil prostou otázku: „Jak se legálně dostanu na Luzný?“ Od přítomné dámy jsem dostal vstřícnou a kompetentní odpověď: „Můžete jít náhradní trasou po úbočí Špičníku.“ Ta trasa byla dost drsná. Bez klasického turistického značení, jen s řídkými dřevěnými symboly. Člověk musel dávat pozor, aby nezabloudil. Nepotkal tam nikoho. Ale pak dorazil na hranici, k Modrému sloupu a posléze na Luzný.
Jak budeme chodit do chráněné přírody
Byla to zajímavá zkušenost. Na Modrém sloupu jsem si připadal jako na hranici půlnočního království a země krále Miroslava. Cedule na české straně upozorňovaly hlavně na to, co a kde se nesmí, na bavorské straně spíše na to, co a kde se smí. Zato jsem na české straně viděl frajera se psem, který se arogantně pustil dolů zakázanou cestou do Luzenského údolí.
Dnes už je to zřejmě jinak. Ta náhradní cesta, dříve na digitálních mapách značená barevnou přerušovanou čárou, z webu Mapy.com zmizela. Je zakázaná? Dost možná ano, jako všechny neznačené cesty v chráněných územích.
Když bouda drží hladovku. Nestačila by k vjezdu závora a poplatek? |
Tím zmizela i „darwinovská selekce“ na „slabé a silné kusy“. Na ty, kteří si na drsnou trasu troufnou, a ty, kteří raději couvnou. Až se – ať letos, nebo příští rok – po 80 letech opět otevře cesta Luzenským údolím, nebude se na ní selektovat darwinovsky, ale digitálně-byrokraticky. Musíte si s předstihem – čím dříve, tím lépe – zabukovat rezervaci túry na webu, jinak máte prostě smůlu. Taková představa chtě nechtě působí jako obraz budoucnosti, jako nepříliš vzdálená vize pohybu v oblastech chráněné přírody. Kdyby to viděli lidé jako Muir, Seton či Emerson, asi by je z toho kleplo.
