Nemíním rozmnožovat fousaté fráze sportovních novinářů o tom, že letošní fotbalové mistrovství světa je velké barevné theatrum mundi a srovnávat Rosického myšlenku bez přípravy napálit překrásnou střelou gól Američanům s osvícením Tintoretta namalovat Navštívení nebo s Beethovenovou inspirací začít Osudovou právě slavným „papa-pa-pá“. Jenom se mi teď fotbal a zvlášť divadlo hodně prolínají.
Tuze se mi zalíbil nápad uspořádat minulou sobotu na Anenském náměstí turnaj osmi týmů pražských divadel. Třebaže švédský rozhodčí předem oznamoval, že kdo bude umět hrát, půjde okamžitě ze hřiště, v lítých bojích se často blýskly zjevné kopací talenty mladých herců.
To hlavní však přišlo až večer. Poražení měli za úkol vystoupit na jevišti s improvizovanou scénkou na téma Umění prohrávat. Zcela výjimečně se jí zhostil Kamil Halbich. Napadl výsledky akce, v níž „překvapivě“ zvítězilo domácí Divadlo Na zábradlí, projevem, dokonale čerpajícím ze známého výlevu Jiřího Paroubka po volbách. Jen místo přirovnání k únoru 1948 zvolil příklad požáru Národního divadla a neopomněl nekompromisně odhalit různé přisluhovače a agenty, kteří přispěli k neregulérnímu výsledku zápasů.
Druhý den mě přešel smích, když jsem navštívil derniéru satiry či „politické symfonie“ Ivy Klestilové Má vlast v Divadle Rokoko. Některé narážky na „Standův vzestup a pád“ už pochopitelně vyšuměly, ale hra po volebním patu získala další mrazivý význam a realita přímo volá po tom, aby autorka napsala další díl.
Soubor měl sehrát představení na jaře též v Ostravě a v Novém Jičíně, ale z tzv. technických důvodů se zájezd rušil a nejvyšší z karikovaných protagonistů, pán z Bradavic, prý patřičnému ministru vytknul, že „to Rokoko jsme si nevohlídali“. Přitom tu své bez laciných parodií dostávaly všechny strany ve skvělých kreacích Bohumila Klepla v trojroli Zemana, Špidly a Paroubka, Jiřího Hány jako striptýzového Davida Ratha, Petra Lněničky coby „poupěte“ Stanislava Grosse, Jana Bidlase v roli Mirka Topolánka nebo Tomáše Matonohy, který mumraj sleduje z nadpozemské obrazovky v úloze Václava Klause.
Pražský magistrát se pomstil. Svévolně zkrátil čtyřletý mandát uměleckého šéfa Tomáše Svobody na dva roky, od příští sezony se Rokoko šíleně sloučí s Divadlem ABC a novými garanty zaručeně méně provokativní a měšťácké zábavy budou Ondřej Zajíc a Petr Svojtka. Kdo ví, co se dělo nedávno kolem divadel v Karlových Varech, Liberci nebo Ostravě, musí mít dojem, že na Paroubkově hrůzostrašné paralele s únorem přece něco je, ale úplně jinak.
Tuze se mi zalíbil nápad uspořádat minulou sobotu na Anenském náměstí turnaj osmi týmů pražských divadel. Třebaže švédský rozhodčí předem oznamoval, že kdo bude umět hrát, půjde okamžitě ze hřiště, v lítých bojích se často blýskly zjevné kopací talenty mladých herců.
To hlavní však přišlo až večer. Poražení měli za úkol vystoupit na jevišti s improvizovanou scénkou na téma Umění prohrávat. Zcela výjimečně se jí zhostil Kamil Halbich. Napadl výsledky akce, v níž „překvapivě“ zvítězilo domácí Divadlo Na zábradlí, projevem, dokonale čerpajícím ze známého výlevu Jiřího Paroubka po volbách. Jen místo přirovnání k únoru 1948 zvolil příklad požáru Národního divadla a neopomněl nekompromisně odhalit různé přisluhovače a agenty, kteří přispěli k neregulérnímu výsledku zápasů.
Druhý den mě přešel smích, když jsem navštívil derniéru satiry či „politické symfonie“ Ivy Klestilové Má vlast v Divadle Rokoko. Některé narážky na „Standův vzestup a pád“ už pochopitelně vyšuměly, ale hra po volebním patu získala další mrazivý význam a realita přímo volá po tom, aby autorka napsala další díl.
Soubor měl sehrát představení na jaře též v Ostravě a v Novém Jičíně, ale z tzv. technických důvodů se zájezd rušil a nejvyšší z karikovaných protagonistů, pán z Bradavic, prý patřičnému ministru vytknul, že „to Rokoko jsme si nevohlídali“. Přitom tu své bez laciných parodií dostávaly všechny strany ve skvělých kreacích Bohumila Klepla v trojroli Zemana, Špidly a Paroubka, Jiřího Hány jako striptýzového Davida Ratha, Petra Lněničky coby „poupěte“ Stanislava Grosse, Jana Bidlase v roli Mirka Topolánka nebo Tomáše Matonohy, který mumraj sleduje z nadpozemské obrazovky v úloze Václava Klause.
Pražský magistrát se pomstil. Svévolně zkrátil čtyřletý mandát uměleckého šéfa Tomáše Svobody na dva roky, od příští sezony se Rokoko šíleně sloučí s Divadlem ABC a novými garanty zaručeně méně provokativní a měšťácké zábavy budou Ondřej Zajíc a Petr Svojtka. Kdo ví, co se dělo nedávno kolem divadel v Karlových Varech, Liberci nebo Ostravě, musí mít dojem, že na Paroubkově hrůzostrašné paralele s únorem přece něco je, ale úplně jinak.
