Nejdříve svolal s veškerou pompou tiskovou konferenci, kde oznámil rozhodnutí vlády zvyšovat výdaje na zbrojení o 0,2 procenta ročně až na finální tři procenta v roce 2030 (Fiala používá eufemismus obrana). Těšit se z provedení svého rozhodnutí by mohl jen v případě, že by nejen neprohrál volby na podzim 2025, ale také ty další, které by v řádném termínu měly být v roce 2029. Zatím se tedy jedná pouze o předsevzetí vydávat navíc zhruba 16 miliard korun, pokud 0,2 procenta počítáme z HDP roku 2024. A opozice je ta, která žvaní?
Svou nevelkohubost prokázal faktem, že zatímco jeden den tvrdil, že s opozicí nemá cenu jednat, druhý den už SPD a ANO pozval na schůzku o obraně neboli zbrojení. Obě opoziční hnutí měla na výběr. Mohla na schůzku jít, pak vystoupit na tiskové konferenci a říci například, že se s vládou na ničem neshodnou, že jen slyšeli války chtivé a rozhazovačné řeči a mají svůj plán jasný. A nechat se napadnout z nezodpovědnosti.
Válka o procenta. Nechtěli byste se, drazí pánové, profackovat před zrcadlem? |
Druhá možnost, ta správnější, byla rovnou odmítnout, protože proč by se měli Andrej Babiš a Tomio Okamura stávat spoluviníky rozhodnutí, které už bylo učiněno a na němž se měli jakože státotvorně shodnout. Z nezodpovědnosti byli nařknuti stejně, jen nedělali vládě stafáž v předvolební kampani na efekt.
Pětikoalice vs. opozice
To, že velká gesta pan premiér nedělá, prokázal na tiskové konferenci po schůzce, na níž se sešla celá bývalá pětikoalice. Neustále mluvil o nebezpečí a nebezpečné době, o nezodpovědnosti opozice a pak pochválil Piráty, že oni přišli, neboť jsou odpovědní. Piráti se podepsali pod společné prohlášení a nasadili na zbytek opozice.
Měli podle vás Andrej Babiš a Tomio Okamura přijít na schůzku svolanou Petrem Fialou?
Pod Hřibovým vedením tak zopakovali politický amatérismus, který je zlikvidoval za Ivana Bartoše. Půl roku od potupného vyhození z vlády, která na ně hodila, co mohla, a čtyři roky poté, co se nechali odrbat o hlasy nejlepšími kamarády ze STAN, zase potvrdili, že jim opoziční role nejde a rádi přiskotačí na písknutí za aktuálně mocnými.
Nelze zapomenout, že tři roky ve vládě Piráti byli a zbývá jen otázka, co tam tedy dělali, když ji teď chvilkami jemně kritizují? Připravovali se na opoziční roli nebo si za funkce, výhody a vliv jen zakryli uši, zacpali ústa a křečovitě zavřeli oči? Přestože se teď měsíce Piráti snažili všechny přesvědčit, že oni skutečně opozice jsou, nakonec to dopadlo podle očekávání – vystoupili po boku s bývalými vládními parťáky na tiskovce hanící opozici.
Další skvělý týden úžasné vlády Petra Fialy. Na co nezapomenout, až jí budeme vystavovat vysvědčení |
Petr Fiala si pak na sociální síť vyvěsil prázdná křesla s cedulkami Andrej Babiš a Tomio Okamura. Vše doprovodil okřídleným rčením od doby covidové „Ti, kteří měli přijít, nepřišli.“ Jenže správné by bylo napsat následující: „Ti, kteří přijít měli, přišli (vláda), ti, kteří přijít neměli, nepřišli (opozice), a Piráti, kteří přijít ve svém zájmu rozhodně neměli, přišli.“
Ti, kteří měli přijít, nepřišli. https://t.co/YYM6DLFxkq
Tonoucí se stébla chytá
Co se týká podstaty věci, je následující. Dokud ještě vláda disponuje pohodlnou většinou v Poslanecké sněmovně, může si vládnout a schvalovat, co chce. To, že obzvláště hnutí ANO po zkušenosti se změnami důchodů na Pražském hradě nepřišlo, aby se nemuselo hádat o nějakých zápisech, je logické. Navíc, od opoziční strany s velkou šancí příště skládat vládu se logicky čeká, že má plány vlastní, voličům říkající, že jsou to plány lepší, než jaké má aktuální vláda.
SPD z principu přijít nemohlo, protože není ani ve středním politickém proudu, ani se neshodne s touto vládou vůbec na ničem. Piráti po digitalizaci stavebního řízení udělají nejlépe, když se nikam nepohrnou, protože představa, že by si se svou odborností a prokázanou schopností vzali tentokrát na starost třeba ministerstvo obrany, nahání husí kůži.
Désolé Česká republika Petra Fialy aneb Dezolátem snadno a rychle |
Vládní většina vystoupila s výrazy ve tvářích, které měly asi dokazovat vážnost situace. Spíše se ale zdálo, že se bojí blížících se voleb i vývoje na mezinárodní scéně, kde najednou neví, ke komu se přidat. Každopádně nebyla korunována úspěchem její snaha, abychom nemluvili o žalostných výsledcích Fialova vládnutí, ale hádali se, jestli je správné používat slovo obrana nebo zbrojení, případně jestli je skvělé, že se vláda hodlá zadlužit (překlad termínu rozvolnění fiskálních pravidel), jestli se těšíme, že z jiných oblastí vláda chce peníze vzít a uvažuje o dalším zdanění.
Tonoucí má plné právo chytat se stébla. Když se ale na něj pokusí pověsit i ostatní v duchu hesla „když půjdu já, tak všichni se mnou“, je to jen projev zoufalství. Pro nás občany to není dobrá zpráva.
Zbrojení coby nový hit politického středního proudu. A poplatníkovi zbydou jen oči pro pláč |
Spokojený občan zbrojení podpoří
Aktuální frenetická aktivita nejen české vlády vychází z politické hysterie, reagující na postoje v USA, které se mění často. Politika ale je – a má být – disciplína, pro níž je hlavní předpoklad chladnokrevná uvážlivost a dlouhodobé plánování. Může se stát, že Bílý dům změní zase názor a poté budou dělat co?
Nejhorší je, že se opět vše dělá naopak. Existence kvalitní armády pod civilním vedením, která může zasahovat i při povodních, je potřeba. Výdaje na zbrojení ovšem občané rádi podpoří, pokud budou mít prosperitu – blahobyt, nízké daně a ceny v obchodech, infrastrukturu, zdravotnictví, školství a vše ostatní, co patří ke kvalitnímu životu. Investice do zbrojení pak z přebytku snáze odsouhlasí a podpoří.
