Internetovou petici s názvem Zachraňte Ježíška podepsalo téměř dvacet tisíc lidí. Skupina s názvem Mně dárky nosí Ježíšek, ne Santa Claus na komunitní síti Facebook má několik tisíc příznivců. Jedním z hesel organizátorů je: „Přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santa Clause.“ Není ovšem jasné, co přesně tím myslí a čeho chtějí dosáhnout.
V jednom z nejpůsobivějších textů všech dob o Vánocích říká hlavní hrdina, že „Vánoce jsou humbuk“. Ano, jde o slavnou Vánoční koledu od Charlese Dickense, která vypráví o zázračné proměně, kterou kouzlo Vánoc udělá s bezcitným obchodníkem Ebenezerem Scroogem.
Dickens napsal tuhle knížku v roce 1843, což znamená, že už tehdy měly vánoční rituály své kritiky, ale zároveň se jim jako duchovním svátkům připisovala ohromná síla, která dokázala napravit i lakomého a bezcitného vydřiducha. Proto má dodnes úspěch. Investujeme do svého prožívání Vánoc spousty času i peněz a žádáme za to nějaký duchovní rozměr.
Hledání skrytého či zapomenutého obsahu Vánoc je v západní společnosti každoročním protipólem konzumního třeštění. Je to taková každoroční schizofrenie. Lítáme po obchodech a zařizujeme vše potřebné, ale zároveň vzdycháme o tom, jak moc bychom chtěli prožít Vánoce duchovní a skutečné. Víte co? Jsou to plané řeči.
Je mi čtyřicet a co si pamatuju, vždycky v novinách vycházely bláboly o tom, jak Vánoce ničí konzum. Psali je už v osmdesátých letech bolševičtí pisálkové a píšou je teď nezávislí komentátoři. Četl jsem v novinách, že si tým za internetovou peticí přeje „zachovat krásu a originalitu českých Vánoc“.
Nevím, ve kterém skanzenu tenhle slavný tým bydlel, možná třeba v tom rožnovském v Beskydech. Ale co já jako Pražák pamatuju, nebylo na Vánocích nikdy nic originálního ani krásného. Za komunistů ani pak. Vždycky to bylo jen běhání po obchodech, kupování kapra a štelování stromku do stojanu.
Obyčejná radost. Nic víc
Nejsem Ebenezer Scrooge. Nepovažuju Vánoce za humbuk a od dětství je miluju. Rád dávám i dostávám dárky. S Vánoci se pojí mé nejintenzivnější a nejdávnější vzpomínky. A protože ožily v letech, kdy byly malé mé vlastní děti, učinily mě šťastným hned dvakrát. Jsem za to Vánocům vděčný. Ale nestačí na to, abych podléhal iluzi, že pro mě tyhle svátky měly někdy nějaký hlubší nebo duchovnější význam. Kdepak. Vždycky znamenaly jen obyčejnou radost a úžas z intenzivních prožitků.
Prý jsme „přežili dědu Mráze“. Tohle stupidní heslo vnuká dojem, že tak, jako jsme my v komunismu vybojovali jakýsi boj vůči ruskému importu Vánoc, měly by dnes naše děti vzdorovat americkému Santa Clausovi. Obojí je blbost. Nezažil jsem padesátá léta, ale v těch sedmdesátých a osmdesátých jsem nepoznal nikoho, kdo by byť jen flirtoval s ruským pojetím Vánoc. A zrovna tak dnes nikdo – možná kromě v Česku žijících cizinců – nepřibírá do svého soukromí Santa Clause. Nechává ho šaškovat v obchodních centrech, stejně jako my jsme před dvaceti a více lety ignorovali v normalizačních čítankách dědu Mráze.
Útok na Santa Clause je bojem s narychlo vztyčenými, ale neexistujícími větrnými mlýny. Nestál by za polemiku, kdyby však neukazoval na něco podstatnějšího. Boj za Ježíška je skrytým bojem s naším špatným svědomím. Ulevujeme mu třeba tím, když se posmíváme, že podobu Santa Clause stvořila reklamní kampaň Coca-Coly. Zatímco našim dětem nosí dárky roztomilý a nikým neviděný Ježíšek, v Americe i jinde je to senilní obtloustlý stařík v červeném hábitu. Z tohoto srovnání zdá se být zřejmé, kde mají Vánoce skutečnější a pravější obsah.
Ale kdepak. Nalijme si čistého vína. Vánoce nejsou obětí, nýbrž produktem konzumní společnosti. Mají dávnou tradici, ale v té byly jen jedním z mnoha svátků, zdaleka ne tím nejdůležitějším. Dnešní skuhrání po návratu k tradičním hodnotám Vánoc je nesmyslné. Vadí nám obchodnický či reklamní rozměr Vánoc, ale to je přece ten jediný, který už od Dickensových dob mají.
Že o Vánocích víc myslíme na blízké a pomáháme potřebným? Jistě. Ale to proto, že dnešní Vánoce jsou produktem kapitalismu, který je ve své podstatě lidský a soucitný. Klišé o bezcitném kapitalismu je stejně hloupé jako to o pitomém tlouštíkovi Santa Clausovi.
Až našim dětem přinese dárky Ježíšek, bude to stejný zázrak, jako když ty americké obdaruje Santa Claus. Užijme si kouzla a tajemství, které jsou s tím spojeny. Ale zároveň nezapomeňme, že ani jeden není lepší než druhý a že pitoreskní Ježíšek je stejným prefabrikátem konzumu jako komický Santa Claus. A že tak to chceme a je to tak správné.
V jednom z nejpůsobivějších textů všech dob o Vánocích říká hlavní hrdina, že „Vánoce jsou humbuk“. Ano, jde o slavnou Vánoční koledu od Charlese Dickense, která vypráví o zázračné proměně, kterou kouzlo Vánoc udělá s bezcitným obchodníkem Ebenezerem Scroogem.
Dickens napsal tuhle knížku v roce 1843, což znamená, že už tehdy měly vánoční rituály své kritiky, ale zároveň se jim jako duchovním svátkům připisovala ohromná síla, která dokázala napravit i lakomého a bezcitného vydřiducha. Proto má dodnes úspěch. Investujeme do svého prožívání Vánoc spousty času i peněz a žádáme za to nějaký duchovní rozměr.
Hledání skrytého či zapomenutého obsahu Vánoc je v západní společnosti každoročním protipólem konzumního třeštění. Je to taková každoroční schizofrenie. Lítáme po obchodech a zařizujeme vše potřebné, ale zároveň vzdycháme o tom, jak moc bychom chtěli prožít Vánoce duchovní a skutečné. Víte co? Jsou to plané řeči.
Je mi čtyřicet a co si pamatuju, vždycky v novinách vycházely bláboly o tom, jak Vánoce ničí konzum. Psali je už v osmdesátých letech bolševičtí pisálkové a píšou je teď nezávislí komentátoři. Četl jsem v novinách, že si tým za internetovou peticí přeje „zachovat krásu a originalitu českých Vánoc“.
Nevím, ve kterém skanzenu tenhle slavný tým bydlel, možná třeba v tom rožnovském v Beskydech. Ale co já jako Pražák pamatuju, nebylo na Vánocích nikdy nic originálního ani krásného. Za komunistů ani pak. Vždycky to bylo jen běhání po obchodech, kupování kapra a štelování stromku do stojanu.
Obyčejná radost. Nic víc
Nejsem Ebenezer Scrooge. Nepovažuju Vánoce za humbuk a od dětství je miluju. Rád dávám i dostávám dárky. S Vánoci se pojí mé nejintenzivnější a nejdávnější vzpomínky. A protože ožily v letech, kdy byly malé mé vlastní děti, učinily mě šťastným hned dvakrát. Jsem za to Vánocům vděčný. Ale nestačí na to, abych podléhal iluzi, že pro mě tyhle svátky měly někdy nějaký hlubší nebo duchovnější význam. Kdepak. Vždycky znamenaly jen obyčejnou radost a úžas z intenzivních prožitků.
Prý jsme „přežili dědu Mráze“. Tohle stupidní heslo vnuká dojem, že tak, jako jsme my v komunismu vybojovali jakýsi boj vůči ruskému importu Vánoc, měly by dnes naše děti vzdorovat americkému Santa Clausovi. Obojí je blbost. Nezažil jsem padesátá léta, ale v těch sedmdesátých a osmdesátých jsem nepoznal nikoho, kdo by byť jen flirtoval s ruským pojetím Vánoc. A zrovna tak dnes nikdo – možná kromě v Česku žijících cizinců – nepřibírá do svého soukromí Santa Clause. Nechává ho šaškovat v obchodních centrech, stejně jako my jsme před dvaceti a více lety ignorovali v normalizačních čítankách dědu Mráze.
Útok na Santa Clause je bojem s narychlo vztyčenými, ale neexistujícími větrnými mlýny. Nestál by za polemiku, kdyby však neukazoval na něco podstatnějšího. Boj za Ježíška je skrytým bojem s naším špatným svědomím. Ulevujeme mu třeba tím, když se posmíváme, že podobu Santa Clause stvořila reklamní kampaň Coca-Coly. Zatímco našim dětem nosí dárky roztomilý a nikým neviděný Ježíšek, v Americe i jinde je to senilní obtloustlý stařík v červeném hábitu. Z tohoto srovnání zdá se být zřejmé, kde mají Vánoce skutečnější a pravější obsah.
Ale kdepak. Nalijme si čistého vína. Vánoce nejsou obětí, nýbrž produktem konzumní společnosti. Mají dávnou tradici, ale v té byly jen jedním z mnoha svátků, zdaleka ne tím nejdůležitějším. Dnešní skuhrání po návratu k tradičním hodnotám Vánoc je nesmyslné. Vadí nám obchodnický či reklamní rozměr Vánoc, ale to je přece ten jediný, který už od Dickensových dob mají.
Že o Vánocích víc myslíme na blízké a pomáháme potřebným? Jistě. Ale to proto, že dnešní Vánoce jsou produktem kapitalismu, který je ve své podstatě lidský a soucitný. Klišé o bezcitném kapitalismu je stejně hloupé jako to o pitomém tlouštíkovi Santa Clausovi.
Až našim dětem přinese dárky Ježíšek, bude to stejný zázrak, jako když ty americké obdaruje Santa Claus. Užijme si kouzla a tajemství, které jsou s tím spojeny. Ale zároveň nezapomeňme, že ani jeden není lepší než druhý a že pitoreskní Ježíšek je stejným prefabrikátem konzumu jako komický Santa Claus. A že tak to chceme a je to tak správné.
