Přemnožení divočáci zaplavují lesy a pronikají i do měst. Na Slovensku se medvěd prochází po Liptovském Mikuláši, okresním městě. Vlci už přestali být mytickým zvířetem známým jen z pohádek a dětských knížek, už nejsou ani vzácností, kterou tu a tam zachytí fotopast, ale stále více i hrozbou pro chovatele ovcí či jiných zvířat.
Na tomto pozadí je třeba vnímat zprávu, že smluvní státy Bernské úmluvy o ochraně evropské přírody schválili snížení statusu ochrany vlků – z „přísně chráněný“ na „chráněný“. Rozuměj: bude snadnější povolovat odstřel vlků. Co se to proboha děje? Nějaká malá revoluce? Či spíše kontrarevoluce?
Dvacet tisíc vlků v EU. Málo, nebo příliš
Kdo vnímá Evropskou unii jako progresivisticko-zelenou baštu, a takových lidí je čím dál víc, v tom může cosi jako zárodek kontrarevoluce cítit. Může si říkat: Letos v eurovolbách posílila pravice, ale v praxi – v unijní exekutivě – se nezměnilo nic. Ani při sestavování Evropské komise staronové předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Že by bylo rozhodnutí o snížení ochrany vlka první vlaštovkou?
Jistě to tak lze vnímat, proti gustu žádný dišputát. Pro formu jen dodejme, že Bernská úmluva o ochraně evropské přírody nepodléhá Evropské unii, ale Radě Evropy, což není totéž. Tedy že rozhodnutí o vlcích se týká i nečlenů EU Švýcarska, Británie či Norska. Ale i tak odráží unijní vliv.
Když se o snížení ochrany vlků hlasovalo v roce 2022, neprošlo. Hlavně proto, že proti byla Evropská komise (hlasuje za 27 členů). Letos to prošlo. A i když Rada Evropy zveřejnila jen výsledek, ale ne, jak kdo konkrétně hlasoval, platí toto: návrh na snížení stupně ochrany vlků podala sama EU. Tudíž pro něj musela hlasovat logicky. Čím vysvětlit ten posun?
Tím, že za deset let se populace vlků v Evropě prakticky zdvojnásobila (z 11 200 na 20 300), takže její tlak sílí? Že vlci zabijí 65 tisíc kusů dobytka ročně? Že za snížení jejich ochrany se stavěly Finsko, Švédsko, Švýcarsko, Slovensko i Rumunsko? Že kyvadlo dějin teď nabírá jiný směr?
Babičko, proč máš tak velkou pusu?
Na všem z toho může něco být. Ale svou roli tu mohl sehrát i jiný, osobnější, důvod. Ursula von der Leyenová má ráda jezdecký sport a na farmě v Dolním Sasku má několik vlastních koní. V září 2022 – poté, kdy Evropské komise zabránila snaze snížit ochrany vlků – se stalo toto. Dolly, klisnu poníka patřící Ursule von der Leyenové, zadávil na té farmě vlk.
Na webu snadno najdete zprávy z lokálního tisku (Hannoversche Allgemeine) líčící, jak byla z vlčího útoku celá rodina šéfky EK otřesená. Tyto zprávy též kritizují, že na farmě scházely ochranné prvky (elektrické ohradníky), které sama EU chovatelům doporučuje. Ale to se moc nerozmazávalo.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na summitu EU v Budapešti. (7. listopadu 2024)
Můžete si o tom myslet leccos. Podíváte-li se na webovou mapu, kde ta farma leží, zjistíte, že je kousek od Hannoveru, půlmilionové metropole Dolního Saska, blízko křižovatky dálnic A2 a A7. Toto že je divočina? Samozřejmě ne. Dokládá to jen, že divočina má jiný význam pro člověka (zvláště romantického filologa v čele Zelených) a jiný pro zvířata. Jisté je, že zvířata se dostávají do kontaktu s člověkem a jeho aktivitami víc, než je – asi oběma stranám – milé.
Nelze samozřejmě rozsoudit, jak se tento emoční zážitek Ursuly von der Leyenové podepsal na nynějším hlasování EK pro snížení ochrany vlka. Ale můžeme zalistovat pohádkami bratří Grimmů, najít si tu O Červené Karkulce, pasáž, kde vlk zhltne babičku a vydává se za ni.
„Babičko,“ ptá se Karkulka, „proč máš tak velkou pusu?“ – „Abych tě mohla lépe spolknout,“ odpoví vlk hlasem babičky. Teď by to vypadalo takhle: „Babičko,“ ptá se někdo předsedkyně EK, „proč jste hlasovali pro snížení ochrany vlka?“ – „Protože vlk mi zadávil poníka,“ odpoví Ursula von der Leyenová.
