Že je tu velký rozdíl mezi snahou o ochranu moří a oceánů a současným přístupem k ochraně souše, je možné demonstrovat například na mezinárodní konferenci Our Ocean, která se nedávno konala v korejském Busanu. Šlo o desátý, jubilejní ročník této konference, která se má pokusit zaplnit mezeru v globální správě oceánů s tím, že chce zajistit ochranu a udržitelné využívání oceánů, moří a mořských zdrojů a vychází přitom z cílů udržitelného rozvoje OSN. A také ze snahy omezit globální oteplování.
Oficiálně jde o „místo pro dialog“ mezi představiteli vlád, nevládních organizací, vědci a také soukromými firmami, například těmi, které se věnují průzkumu moří a rybolovu. Řeklo by se tedy, že to bude taková „kecárna“, kde se nic nevyřeší, a navíc že účast na konferenci bude postupně klesat, politici se jí budou vyhýbat a nakonec se vše rozplyne. Vždyť snaha o globální ochranu přírody a zejména o omezení vypouštění skleníkových plynů je v současné době nepopulární a jak se říká u nás, zejména rozvojové země či přesněji řečeno země mimo Evropu si z těchto cílů dělají jen legraci a ukazují je jako příklad úpadku Západu.
Atmosféra je jen jedna
Nicméně to neodpovídá skutečnosti. Ano, na letošní konferenci v Busanu oproti předchozím chyběla americká oficiální delegace, ale jinak zde byly zástupci nejen Evropské unie, ale zejména mimoevropských zemí včetně třeba ropných zemí Perského zálivu. Na zahájení konference měl projev korejský prezident – byť jen na dálku, protože byl kvůli složité vnitropolitické situaci prozatímní a zrovna se chystal odstoupit – a na konferenci byli i korejští vládní představitelé.
Den Země není důvodem k panice. Na pokraji zkázy nestojíme, cestou je prosperita |
A samozřejmě jednotlivé země přijímaly závazky ohledně ochrany moří a oceánů, kontroly rybolovu a znečištění a ohledně podpory chudších rozvojových zemí, aby tyto státy mohly udělat to samé. Mimochodem, většina těchto více než 2600 dobrovolných závazků, vyhlášených za posledních deset let na konferencích Our Ocean, byla splněna nebo se skutečně plní. Přitom jde ve finanční hodnotě o závazky ve výši 143 miliard dolarů. Většina z toho jde na boj s klimatickou změnou. Pod stůl spadlo jen 18 procent slibů.
Koresponduje to i s dalšími mezinárodními opatřeními. Například před dvěma lety se povedlo OSN vyjednat dohodu, že 30 procent oceánů a moří se má do roku 2030 dostat pod nějakou míru ochrany přírody. To se skutečně, jak zaznělo i na konferenci Our Ocean, daří, a navíc to pomáhá zmírňovat i změnu klimatu. Mimochodem, i na to se vybíraly v Busanu peníze. Například i na systémy monitorování ochrany přírody či zavádění systémů monitorování rybolovu, které má Jižní Korea na velmi pokročilé úrovni.
Lidstvo prohrává boj s oteplováním. Země se ohřála o víc než 1,5 stupně |
Přitom pokud jde o pevninu a zejména atmosféru, je situace odlišná. Byla sice uzavřena Pařížská dohoda o ochraně klimatu, ale vypadá to, že její cíl, udržet oteplování pokud možno na úrovni o 1,5 stupně Celsia nad stavem v době předprůmyslové, se nedaří. Stejně tak se nepodaří zřejmě udržet nárůst teploty aspoň pod dvěma stupni. Z velké části kvůli tomu, že se nedaří omezit vypouštění skleníkových plynů tak, jak by bylo potřeba.
Dokonce se v posledních letech ve vyspělých zemích někteří politici a část veřejného mínění obrací proti omezování vypouštění skleníkových plynů a „zelené politice“. Ve střední Evropě pak zaznívá, že nemá cenu se příliš snažit, protože se nesnaží ostatní. Zkrátka atmosféra je jen jedna a všichni ji mohou bezplatně využívat a zároveň všichni podobně trpí jejím poškozením, i když je způsobil třeba někdo jiný. Jde o obdobu klasického ekonomického problému veřejné pastviny, kdy je společné nerozdělitelné vlastnictví využíváno a poškozováno bezohledně všemi, aniž by tomu bylo možné zabránit.
Experimentální chov ryb
Proč to ovšem u moří funguje o trochu lépe? Existují dvě vysvětlení. První je to, že si problém jednotlivé státy více uvědomují, protože je palčivější, a tudíž jsou ochotnější spolupracovat na jeho řešení. Změna klimatu stejně jako nadměrné rybaření se totiž odráží v počtu ryb a výnosech z rybářství, to zasahuje přímo jednotlivé země. Jak poznamenal korejský ministr pro oceány a rybářství Kang Do-hyung, který byl také na konferenci, Korea je zasažena dokonce nadprůměrným oteplením moře u svých břehů a to má vliv na korejský rybolov. Dokonce takový, že korejské úřady teď podporují experimentální chov ryb na farmách mimo moře. Ve skutečných izolovaných průmyslových provozech uvnitř budov, kde lze vytvořit vlastní mikroklima, nikoliv tedy třeba rybniční chov jako u nás.
Evropané, dovážejte uhlí, snížíte globální oteplování, vyzývá ekonom. Kdy to ale může fungovat? |
Druhou možností, proč se ochrana oceánu relativně daří, je, že u oceánů a všeobecně lovišť ryb má spolupráce včetně té mezinárodní delší tradici než snaha spolupracovat na omezení znečištění atmosféry. Lidé už dávno přišli na to, že zdánlivě nekonečné vodní plochy je třeba využívat s rozmyslem a chránit například kvůli zachování možnosti rybolovu. Proto, zejména v některých oblastech, je jednodušší prosadit ochranu oceánů a zachování jejich funkce pohlcovače skleníkových plynů než omezit emise na souši.
