Třeba oblastní rada ODS v Rakovníku předvedla minulý týden výstup jako vystřižený z kocourkovské radnice, když si s pochopením vyslechla nářky ublíženého provokatéra Vlastíka Tlustého, a pak vydala absurdní prohlášení, které by nevymyslel ani Václav Havel.
Tlustým zinscenovanou provokaci proti poslancům vlastní strany označili radní za „neetickou“, ale jeho roli v této akci považují za „nešťastnou“. Asi jim, chudáčkům po uši zalitým každoročním porcováním státně rozpočtového medvěda nedošlo, že to všechno Tlustý udělal sám a dobrovolně.
Když poslanec jedné strany otevřeně pracuje proti svým vlastním kolegům, jde to jistě lze označit za nešťastné, ale existují i přiléhavější výrazy. Třeba pěkná sviňárna.
Kdyby rakovničtí neměli voliče za idioty, bývali by z této věci vyvodili jediný možný závěr. Okamžitě by doporučili Tlustého ze strany vyloučit. Když už se mu v ODS nelíbí, tak ať táhne třeba zpátky ke komunistům. Ale v ODS je dnes už asi možné všechno, i beztrestně kálet do vlastního hnízda. Před volbami docela důležitá informace.
Mrázkovo Íčko
Další tvrdou ránu inkasoval volič ODS stranickou reakcí na zveřejnění informací o stycích „Téčka a Íčka“ s kamarády zavražděného oberveksláka Františka Mrázka. Že se jak Tlustý, tak Ivan Langer vymlouvají na svou neinformovanost, to nemůže nikoho překvapit. Překvapivé však je, že se z ODS neozval jediný hlas, který by je kvůli této věci vyzval k okamžitému odchodu z veřejného života.
Neznalost souvislostí je totiž neomlouvá. Zatímco zastávali volený úřad, aktivně pracovali ve prospěch zájmů české mafie, přičemž existuje minimálně podezření, že se za to dokonce nechali – slovy nebožtíka Mrázka – zalévat.
Jak to, že okamžitě nezasedne výkonná rada ODS a nevydá minimálně prohlášení žádající odchod Mrázkových spojek z vlády a parlamentu? Ověřených informací na to má dost.
Jak to, že dnes už nikoho v ODS ani nenapadne, že Langer a Tlustý dělají straně ostudu, když do důležitých voleb zbývá necelý měsíc? A jak to, že tak morálně zdeformovaná politická strana může vést vládní koalici v zemi, která se považuje za součást západního světa?
Vrcholem všeho je fakt, že Íčko vede ministerstvo vnitra, které má mimo jiné na starost vnitřní bezpečnost země. Když ministr vnitra říká, že nevěděl o své práci pro mafii, přiznává, že na svém místě nemá co dělat. A další Langrovy argumenty jsou už jen pro fajnšmekry. V žádném případě prý nepracoval pro mafii, neboť jen pomáhal svému kamarádovi Luďku Sekyrovi. A na projektu se mu prý líbilo, že by česká firma zůstala v českých rukou. He, he, he! To může říct opravdu jen Ivan Langer. Ale dobře. Když chce u státem dosazených manažerů státních bank lobbovat za zájmy soukromých podnikatelů, ať praští s českou politikou a odstěhuje se do Číny. Ale pozor! Za zalévání tam hrozí trest smrti.
Od Áčka po Zetko
Na případech Téčka a Íčka teď detailně vidíme, jak fungovalo propojení mezi politikou, byznysem a mafií v časech některými politiky a novináři vyzdvihované opoziční smlouvy, vydávané jimi za vrchol politické dospělosti. Ano, Miloš Zeman s Václavem Klausem se tehdy možná opravdu jeden k druhému zachovali velkoryse, ale jako vedlejší produkt své velkolepé dohody zplodili zrůdu, která tuto zemi dusí ještě dnes. Co je na tom, proboha, tak obdivuhodného?
Opozičněsmluvní laboratoř pro vývoj a implementaci nadstranických ekonomických projektů tehdy vznikla úzkou spoluprací mezi rozpočtovým a hospodářským výborem Poslanecké sněmovny. Pod evidentním dohledem Františka Mrázka se právě tady dohadovaly největší kšefty, neboť politici z těchto výborů přímo dohlíželi (lze-li to říct v tomto případě) na státem spravovaný majetek. Právě zde se také narodila plodná spolupráce mezi Josefem Hojdarem (ČSSD), Vlastimilem Tlustým (ODS) a lobbistou Igorem Šafrankem (mrázkovci).
Mimochodem, Mrázkovy politické spojky Hojdar a Tlustý mají ještě něco společného – oba se vzbouřili proti své straně v době, kdy byla u moci. Že by náhoda?
Hlas srdce
Proto má Mirek Topolánek pravdu, když říká, že tuto chobotnici je třeba zničit. Jeho zájem však končí tam, kde ho přestávají ohrožovat přímí političtí soupeři. Proto jde tak tvrdě proti Téčku, ale Íčko bude hájit ze všech sil. Ani o Miroslavu Šloufovi od něj neuslyšíme ani slovo. Díky němu totiž Topolánek stále vládne. Takže jeho udatný boj proti krakatici je zase jenom prázdná deklarace, která k ničemu nepovede. Kdyby premiér svůj úkol myslel vážně, musel by okamžitě vyměnit ministra vnitra, aby poslal policii dostatečně silný signál, že celou Mrázkovu abecedu je opravdu možné rozprášit a pozavírat od Áčka až po Zetko. To však premiér ke své ostudě neudělá.
V takové situaci by bylo lepší, kdyby Topolánek vyslechl hlas svého srdce, hodil ručník do ringu a za blahosklonného přikyvování VéKáčka nechal vládnout Béčko s Péčkem.
Lidé v ODS totiž podle všeho mají pravdu. Češi to tak asi opravdu chtějí.
Tlustým zinscenovanou provokaci proti poslancům vlastní strany označili radní za „neetickou“, ale jeho roli v této akci považují za „nešťastnou“. Asi jim, chudáčkům po uši zalitým každoročním porcováním státně rozpočtového medvěda nedošlo, že to všechno Tlustý udělal sám a dobrovolně.
Když poslanec jedné strany otevřeně pracuje proti svým vlastním kolegům, jde to jistě lze označit za nešťastné, ale existují i přiléhavější výrazy. Třeba pěkná sviňárna.
Kdyby rakovničtí neměli voliče za idioty, bývali by z této věci vyvodili jediný možný závěr. Okamžitě by doporučili Tlustého ze strany vyloučit. Když už se mu v ODS nelíbí, tak ať táhne třeba zpátky ke komunistům. Ale v ODS je dnes už asi možné všechno, i beztrestně kálet do vlastního hnízda. Před volbami docela důležitá informace.
Mrázkovo Íčko
Další tvrdou ránu inkasoval volič ODS stranickou reakcí na zveřejnění informací o stycích „Téčka a Íčka“ s kamarády zavražděného oberveksláka Františka Mrázka. Že se jak Tlustý, tak Ivan Langer vymlouvají na svou neinformovanost, to nemůže nikoho překvapit. Překvapivé však je, že se z ODS neozval jediný hlas, který by je kvůli této věci vyzval k okamžitému odchodu z veřejného života.
Neznalost souvislostí je totiž neomlouvá. Zatímco zastávali volený úřad, aktivně pracovali ve prospěch zájmů české mafie, přičemž existuje minimálně podezření, že se za to dokonce nechali – slovy nebožtíka Mrázka – zalévat.
Jak to, že okamžitě nezasedne výkonná rada ODS a nevydá minimálně prohlášení žádající odchod Mrázkových spojek z vlády a parlamentu? Ověřených informací na to má dost.
Jak to, že dnes už nikoho v ODS ani nenapadne, že Langer a Tlustý dělají straně ostudu, když do důležitých voleb zbývá necelý měsíc? A jak to, že tak morálně zdeformovaná politická strana může vést vládní koalici v zemi, která se považuje za součást západního světa?
Vrcholem všeho je fakt, že Íčko vede ministerstvo vnitra, které má mimo jiné na starost vnitřní bezpečnost země. Když ministr vnitra říká, že nevěděl o své práci pro mafii, přiznává, že na svém místě nemá co dělat. A další Langrovy argumenty jsou už jen pro fajnšmekry. V žádném případě prý nepracoval pro mafii, neboť jen pomáhal svému kamarádovi Luďku Sekyrovi. A na projektu se mu prý líbilo, že by česká firma zůstala v českých rukou. He, he, he! To může říct opravdu jen Ivan Langer. Ale dobře. Když chce u státem dosazených manažerů státních bank lobbovat za zájmy soukromých podnikatelů, ať praští s českou politikou a odstěhuje se do Číny. Ale pozor! Za zalévání tam hrozí trest smrti.
Od Áčka po Zetko
Na případech Téčka a Íčka teď detailně vidíme, jak fungovalo propojení mezi politikou, byznysem a mafií v časech některými politiky a novináři vyzdvihované opoziční smlouvy, vydávané jimi za vrchol politické dospělosti. Ano, Miloš Zeman s Václavem Klausem se tehdy možná opravdu jeden k druhému zachovali velkoryse, ale jako vedlejší produkt své velkolepé dohody zplodili zrůdu, která tuto zemi dusí ještě dnes. Co je na tom, proboha, tak obdivuhodného?
Opozičněsmluvní laboratoř pro vývoj a implementaci nadstranických ekonomických projektů tehdy vznikla úzkou spoluprací mezi rozpočtovým a hospodářským výborem Poslanecké sněmovny. Pod evidentním dohledem Františka Mrázka se právě tady dohadovaly největší kšefty, neboť politici z těchto výborů přímo dohlíželi (lze-li to říct v tomto případě) na státem spravovaný majetek. Právě zde se také narodila plodná spolupráce mezi Josefem Hojdarem (ČSSD), Vlastimilem Tlustým (ODS) a lobbistou Igorem Šafrankem (mrázkovci).
Mimochodem, Mrázkovy politické spojky Hojdar a Tlustý mají ještě něco společného – oba se vzbouřili proti své straně v době, kdy byla u moci. Že by náhoda?
Hlas srdce
Proto má Mirek Topolánek pravdu, když říká, že tuto chobotnici je třeba zničit. Jeho zájem však končí tam, kde ho přestávají ohrožovat přímí političtí soupeři. Proto jde tak tvrdě proti Téčku, ale Íčko bude hájit ze všech sil. Ani o Miroslavu Šloufovi od něj neuslyšíme ani slovo. Díky němu totiž Topolánek stále vládne. Takže jeho udatný boj proti krakatici je zase jenom prázdná deklarace, která k ničemu nepovede. Kdyby premiér svůj úkol myslel vážně, musel by okamžitě vyměnit ministra vnitra, aby poslal policii dostatečně silný signál, že celou Mrázkovu abecedu je opravdu možné rozprášit a pozavírat od Áčka až po Zetko. To však premiér ke své ostudě neudělá.
V takové situaci by bylo lepší, kdyby Topolánek vyslechl hlas svého srdce, hodil ručník do ringu a za blahosklonného přikyvování VéKáčka nechal vládnout Béčko s Péčkem.
Lidé v ODS totiž podle všeho mají pravdu. Češi to tak asi opravdu chtějí.
