Například žloutenka má na svědomí letos pět mrtvých, zatímco za loňský rok byla zaznamenána pouze dvě úmrtí. O rekordním šíření spalniček psal před nedávnem v Lidovkách kolega Marek Hudema.
Mnoho faktorů
K návratu nemocí, které byly ještě před deseti, patnácti lety velmi vzácné, přispělo mnoho faktorů, na prvním místě je asi nutné zmínit masový turismus. Nutkavá „potřeba“ trávit dovolenou na druhém konci planety postihla většinu těch, kteří si to mohou dovolit.
Nezanedbatelným faktorem je též migrace, ti, kteří do Evropy přicházejí, s sebou přinášejí své nemoci i hygienické návyky. Výrazný podíl na růstu nákaz máme též my sami. Radikálně se změnil náš přístup k očkování a v populaci je nižší ochota očkovat děti i sebe. Kolektivní imunita, kterou zajišťuje proočkovanost populace, klesla, a tedy je pravděpodobnost vzniku nějaké epidemie mnohem vyšší. To je regres, jejž jsme si zavinili sami
Za prvé, ani takzvané povinné očkování není povinné, Ústavní soud již v roce 2016 připustil odmítnutí povinného očkování z důvodu „světské výhrady svědomí“. Odmítnout očkovat své dítě může tedy prakticky každý, protože, jak konstatoval soud, musí vyhovět jen čtyřem podmínkám odůvodnění formulovaným Ústavním soudem.
Ústavní soud se zastal rodičů, kteří odmítli očkovat děti. Odvolal se na ‚svobodu svědomí‘ |
Tím, jak jsou námitky vědecky podloženy, se brněnský tribunál nezabýval. Tedy z hlediska práva je vlastně jedno, máte-li sofistikované lékařské zdůvodnění, proč odmítat, nebo si to myslíte jen proto, že vám to poradil strýc a jeho virgule. Jediný přípustný „trest“, který dítěti hrozí, je nepřijetí do školky. Tuto „penalizaci“ Ústavní soud i evropský soud připouští.
Nárůst nákaz a epidemií
Problém, který nemůže vyřešit ani Ústavní soud, spočívá v tom, že neočkovaní pomáhají, samozřejmě nikoli úmyslně, v šíření nemocí. Jejich vinou se tedy může nakazit daleko víc lidí a někteří mohou i umřít. Lze tedy tvrdit, že kdyby někteří nekonzumovali své právo neočkovat se, jiní by neumřeli. Je to tak a je to výsledek našeho důrazu na individuální práva a na zanedbávání dopadů těchto individuálních práv na celou komunitu.
Již před pandemií covidu klesala proočkovanost populace. Místo aby se však po této události zájem o toto opatření zvedl, byl nadále smysl a význam vakcinace upozaďován. Můžeme se dohadovat, nakolik k antivaxerské propagandě přispěly sociální sítě a internet, faktem je, že pandemie globálně prohloubila nedůvěru k lékařským autoritám.
Záchranáři v Roztokách vyšetřovali stovku lidí kvůli infekční meningitidě |
Všechny uvedené faktory přispívají k nárůstu různých nákaz a epidemií. Stát dnes není ochoten vymáhat ani povinné očkování, a proto nezbývá těm, kteří nepodlehli spikleneckým teoriím, než očkovat sebe a své bližní s nadějí, že ochrana bude dostatečná (žádné očkování nemá stoprocentní účinnost).
Když jsem ještě před covidem dělal rozhovor s lékařkou zabývající se infekčními onemocněními, vyprávěla, jak jí dcera, která byla momentálně v Africe, referuje o nemocech, které ona sama zná jen z učebnic. Zdá se, že Afriku brzy „doženeme“, stačí, budeme-li pokračovat v dosavadním „pokrokovém“ přístupu.
