Novou studii, která má ve Spojených státech zhodnotit vliv očkování na vznik autismu, povede David Geier. Ten patří se svým otcem k propagátorům myšlenky, že složka vakcín thimerosal způsobuje u očkovaných dětí autismus. Přední americký vakcinolog Steven Black oba Geiery charakterizoval: „Výzkum začínají odpověďmi na otázky, které chtějí zkoumat, a od nich pak postupují zpět.“
Vliv thimerosalu z vakcín na vznik autismu byl opakovaně vyvrácen. Kromě jiného i faktem, že se v drtivé většině vakcín v USA už 20 let nepoužívá a počty autistů dále narůstají. Americký pediatr Paul Offit to komentoval slovy: „Tady nejde o to získat správnou odpověď. Tady jde o to, poskytnout odpověď, kterou chce slyšet ministr zdravotnictví Robert Kennedy Jr.“
Odpůrci vakcín nemají převahu
To vše se odehrává v době, kdy se Texasem a dalšími státy šíří spalničky a choroba si už vyžádala oběti na životech mezi dětmi. Nemůže být pochyb o tom, že se výsledkům Geierovy studie dostane široké publicity. A to nejen v USA, ale i jinde ve světě. Dozvíme se o nich i u nás. Až poletí řetězovými e-maily a sociálními sítěmi výsledky výzkumu Davida Geiera, mohou si odpůrci vakcín připadat jako proroci a vizionáři.
Na bezpečnosti vakcín to nic nezmění. Může to ale ovlivnit ochotu lidí k očkování. Mnozí mohou získat dojem, že mezi odborníky je odpor vůči vakcínám velmi silný. A to by byl velký omyl.
Zaprvé, David Geier není odborník. Nevystudoval medicínu, ale získal bakalářský titul z biologie a několikrát byl vyšetřován za provozování lékařské praxe bez lékařského diplomu.
A za druhé, odpůrci vakcín rozhodně nemají mezi odborníky převahu. S důvěrou v očkování to přesto není jednoduché. Jeho rizika nesou jednotlivci a jeho benefity sklízí společnost. Proočkovaná populace je odolnější vůči nákazám, má méně nemocných a méně mrtvých.
Je to marné. Za touhu po sladkém mohou přirozené procesy v mozku |
Platí za to vzácnými případy vážných reakcí na vakcínu u jednotlivých lidí včetně malých dětí. Zhruba takhle nahlíželi naši předci na vakcíny od roku 1796, kdy britský lékař Edward Jenner začal očkovat proti pravým neštovicím.
Váha mezi společným a individuálním náhledem se ale mění. Dnešní doba klade mnohem větší důraz na jedince a na jeho práva. Méně už vyzdvihuje zodpovědnost k druhým či dokonce altruismus. Promítá se to i do našeho přístupu k očkování.
Jasně jsme to ukázali během covidové pandemie. Hodně se mluvilo o tom, která vakcína je bezpečnější, co očkováním riskujeme, na kolik procent nás ochrání. Hlasy upozorňující na přínos pro populaci slyšet nebylo. Málokdo z těch, kdo se pro vakcínu rozhodli, šel nastavit rameno jehle proto, že tak chtěl chránit své blízké, kolegy v práci, sousedy. Většina přemýšlela „co jim to přinese“ a mnozí vakcinaci podstoupili hlavně s vidinou certifikátu, který je osvobodil od některých omezení.
Vakcíny zdaleka nezabíjí tolik co obezita
Pro osobní benefity jsme ochotni přijímat i smrtelná rizika. Na českých silnicích zemřelo v loňském roce 438 lidí a 1609 utrpělo při dopravních nehodách těžkou újmu na zdraví. Přesto se skoro nikdo silniční dopravě nevyhýbá, nikdo se jí nebojí a nejeden řidič se cítí za volantem nesmrtelný.
Jsme ochotni riskovat životy i pro velmi pomíjivé hodnoty. S nadváhou se u nás potýká více než třetina žen a téměř polovina mužů, obézních je 18 procent žen a 21 procent mužů. Ti všichni riskují cukrovku druhého typu, vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, mozkovou mrtvici, a i některé typy zhoubných nádorů. A přínos? Požitek z toho, že se nemusíme hýbat a můžeme si dopřát kalorií, co hrdlo ráčí.
Ani všechny vakcíny dohromady se počty individuálních obětí neblíží masakrům, jež mezi námi páchá obezita. Přesto se nadbytečných kil bojí jen málokdo. Možná by to stálo za úvahu, až se budeme rozhodovat, jestli se necháme očkovat. A snad bychom se mohli zamyslet i nad tím, že tak děláme něco nejen pro sebe, ale i pro druhé. Třeba pro ty, kterým jejich vážný zdravotní stav očkování nedovoluje.
