Zapůsobilo to jako pěkný argument, že sociálnědemokratický ministr není žádný bolševik. A tím byl účel naplněn, z jejich doporučení Sobotka nerealizoval prakticky nic a mladí ekonomové získali cennou zkušenost spálení se o kamna (jedno z mála uplatněných doporučení byla, tuším, nová rozpočtová pravidla, jež aspoň trochu omezila možnosti improvizace ministra financí).
Topolánkův a pak Nečasův NERV měl širší mandát, očekávání byla příslušně snížena. Něco z jeho doporučení se realizovalo, nějaké epizody znechucení se rovněž odehrály. Topolánek i Nečas si nicméně dávali záležet na institucionální nezávislosti NERVu – akademičtí ekonomové zůstávali akademickými ekonomy, přizváni byli i lidé v minulosti se angažovavší pro opoziční strany (Rusnok, Švejnar). Což neznamená, že by z toho třeba pro některého člena nevyplynulo nějaké zajímavé angažmá, v zásadě si však všichni udrželi přijatelnou kredibilitu.
S nástupem Miloše Zemana přišla nová doba, před nezávislostí dostala přednost příslušnost k podnikatelským svazům. S nástupem hnutí ANO je to už v plném proudu. V Babišově poradním orgánu REP zasednou hned tři podnikatelé, kteří ho podporovali v kampani, a jeho pobočník z volebních mítinků, lobbista Pavel Telička. A je těžké postřehnout, zda to má být poradní orgán ANO, vlády nebo vládní koalice – jako by na tom nezáleželo. Jak říká Andrej Babiš: „Pokud máte potenciální střet zájmů, pak to neznamená, že jej zneužijete.“ Češi zase učí svět.
