22. června 2007 14:09 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Odbory – obrněná pěst opozice

Na demonstraci do Prahy | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na demonstraci do Prahy | foto: ČTK

Tento text není namířen proti odborům všeobecně. Jsou všude, organizují stávky, většinou sympatizují spíš s levou částí politického spektra. Nýbrž jen proti specifické postkomunistické variantě, jaká se realizovala u nás.

Podle sebedefinice by i pro největší a v podstatě monopolní českou odborovou centrálu, ČMKOS, měla platit „nezávislost na orgánech státní moci, správy a samosprávy, na organizacích zaměstnavatelů, na politických stranách a hnutích a na jiných odborových a občanských sdruženích“. Propojení odborů s politickými stranami (byť různě maskované) je podobná zhůvěřilost jako propojení ekonomického a politického managementu.


Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.

ČMKOS vznikla tak, že se nejprve rozložila na prvočástice komunistická organizace, pak se to rozložené zase složilo. Těžko se zbavit dojmu, že výsledek se od výchozího stavu zase až tak moc neliší. Zůstal mohutný ústřední aparát s poměrně širokými možnostmi manipulace „masami“.

Pěkným dokladem je zítřejší chystaná pražská demonstrace. Účastníky svezou zvláštní vlaky nebo části souprav, financované centrálou, ze všech koutů ČR. Očekává se řádově několika desetitisícová účast: na pohled je to moc, ve skutečnosti to znamená – převedeno na voličské hlasy - dva až tři mandáty. Demonstrace se zúčastní (samozřejmě jako řadoví odboráři) pánové Paroubek, Sobotka, Jiří Dolejš. Nejvyšší odborový boss je zároveň senátorem (ovšemže nezávislým) za ČSSD. Pražská radnice nepovolila umístit tribunu pod sochu svatého Václava (proč si ji neumístí dole, když jsem byl malý, byla při podobných příležitostech vždycky tam). Předseda Štech k tomu podotkl: „doufáme, že se složky, které řídí město, nepokusí demonstraci narušit a udělat z ní demonstraci nepokojnou“. Pokud se stane demonstrace nepokojnou, neodpovídá za to magistrát, ale pan Štech. A pan Štech vyhrožuje pouličním násilím. Čtyřicet – padesát tisíc lidí, pokud jsou v ráži, dokáží leccos. Zvlášť když zbylým 9 950 000 je to jedno.

Možný scénář načrtl v dnešním Právu s bezelstnou upřímností sociolog a nestranický člen zahraniční komise ČSSD Rašek: Ke stávce by se „mohli… připojit nejen nespokojenci s reformou, ale aktuálně třeba ti, jimž vadí, že kvůli úřadům mohou pro součet malých prohřešků, přijít o řidičský průkaz, odpůrci umístění amerického radaru, nespokojenci s řešením Čunkova případu… dále lidé, kteří jsou vláčeni médii pro svou minulost nebo se podobného osudu bojí, i zklamaní ze všeobjímající korupce a mnoho dalších… Kromě toho se blíží rok se symbolickou osmičkou na konci, což Čechy vždy aktivizuje.“ Díky za jasná slova. Z osmičkových roků přichází v úvahu rok 1948. Pan Rašek lituje, že „odbory už asi nikdy nebudou mít takovou sílu jako v poválečných letech, kdy radikálně ovlivnily vývoj“. Tentokrát tedy ještě vítězný únor s lidskou tváři asi nebude. Ale příště – kdo ví!