O debatě (protože termín rozprava je pro takové projevy příliš vznešený), která trvala 22 hodin, se nemá smysl moc rozepisovat. Za nesnesitelnou délku může i vládní většina, která se mocně rozhovořila nejen ústy notorických mluvků (Babiš, Okamura), ale též ministrů, patrně to dostali rozkazem. Využili faktu, že hlasování se konalo jen dvacet dnů poté, co vláda důvěru získala, a dlouze vyjmenovávali hříchy svých předchůdců. Sami ještě nic zkazit nestačili, mnozí se teprve na ministerstvech rozhlížejí.
Kritika výlučně nevěcná
Opozice se nijak nenamáhala s kritikou, takže jsme slyšeli hlavně urážky. Lídr Martin Kupka prohlásil: „Vláda nemá být pouťový autodrom pro Motoristy a premiér nemá být vrchní kolotočář.“ Aha, a kde je věcná kritika?
Vláda ustála hlasování o nedůvěře, nikdo z Babišovy koalice opozici nepomohl |
Možná opozici křivdíme, ale těžko si představit, že si spolu sedli šéfové opozičních stran a udělali si nějakou bilanci. Kdyby tak učinili, museli by se rmoutit, protože se jim nepodařilo vládní většinu ani demoralizovat, ba ani nahlodat. Nemalá část občanů má pocit, že procedura byla úplně zbytečná a je pro ně ukázkou nefunkčnosti dolní parlamentní komory.
Čeká-li nás novela jednacího řádu, budou argumenty pro ochranu práv opozice znít dost ochable. A to přitom máme mít všichni na paměti, že jednací řád by měl být vyvážený a opozici neumlčovat. Avšak strany bývalé vlády tepou čerstvou koalici slovy o oslabování demokracie a de facto ji též oslabují.
Možná opoziční straničtí stratégové jednají a možná si příště vyslechneme fundované zdůvodnění, proč vláda ztratila důvěru a jaký postup v případě úspěchu své snahy opozičníci navrhují. Zatím slyšíme jen hloupé řeči.
Předseda Starostů plácá cosi o předčasných volbách, což buď znamená, že vůbec netuší, jak je složité k předčasným volbám dojít a že k tomu potřebuje sněmovní většinu. Anebo je to politický analfabet netušící, že voliči moc rádi k předčasným volbám nechodí, vnímají je jako selhání politické elity a zpravidla trestají tu stranu, která je vyvolala. V dnešním politickém provozu se ale myšlení nevyplácí, stačí jen plácat, co vám slina na jazyk přinese, on to někdo ocení. Třeba z hodnotových pozic.
Vláda hazarduje s bezpečností země, říká Rakušan. Škrtla 21 miliard na obranu |
Chce-li pan Rakušan vyvolat předčasné volby ani ne půl roku po těch řádných, je to výsměch občanům. Vzkazuje jim: hlasovali jste špatně a půjdete k reparátu, nejsem s vámi spokojen.
Lze to dělat i konstruktivněji
Je zajímavé, jak rétorika plná vznešených slov o obraně demokracie kontrastuje s neochotou pro demokracii něco z opozičního pohodlí obětovat. Například by mohli opozičníci zkusit premiéra Babiše „vydírat“ nabídkou podpory menšinové vlády, pokud on se zbaví SPD i s panem Okamurou a slíbí zachování zahraničněpolitického kursu. Podmínek je možno vymyslet tisíc, ale to chce se trošku namáhat a riskovat. Zkoušet to, prostě politicky pracovat, nevnímat opoziční čtyři roky jako dobu určenou k nečinnosti.
Zatím opozice replikuje své staré moralizování, nemá iniciativu a zcela nepokrytě provozuje politiku: čím hůř, tím lépe. Ono je to báječné, schovávat se za uraženou ješitnost Petra Pavla s tím, že hloupé a nevychované SMS pana ministra Macinky byly vydíráním.
Vydírání prezidenta, buranství, střet zájmů, pálí opozice do Babišovy vlády |
Člověk si smutně říká, jaká vláda, taková opozice. Co myslíte, stihnou další nedůvěru vyvolat ještě v únoru, nebo to vydrží do března? Pohoršovat se je tak snadné…
