Podobným způsobem tenkrát šlo opravit i kuchyňský robot nebo pračku, i když s méně zaručeným úspěchem. Zejména robot byl masivní, něco vydržel a museli jste ho uhodit několikrát. Potom se ale umoudřil, tak jako ostatní spotřebiče.
Není vyloučené, že tatínek i ve své jediné ratolesti spatřoval neposlušný elektrický spotřebič. Usuzuju tak z toho, že i mě tatínek mlátil. Málokdy ve vzteku. Spíš se zdálo, že se pokouší vypátrat, jak silnou ránu musí zasadit a na které místo, abych zlobit přestala a fungovala, jak si přál. (Myslím, že na to nikdy nepřišel.)
Tohle je možná jen moje představa. Možná že doba, kdy začalo být vhodné přestat mlátit do dětí, a doba, kdy začalo být vhodné přestat mlátit do spotřebičů, prostě přišla v podobných letech a jedno s druhým kauzálně nesouvisí.
O psích hrdinech. A hlavně o tom, co všechno musí snést |
Fakt je, že zlobivý počítač nebo monitor dnes už sotva opravíte pěstí nebo kladivem. A dítě, které vychováváte řemenem, holí nebo pěkně přiléhavou gumovou hadicí, si spíš půjde stěžovat na sociálku, než by se začalo chovat, jak si přejete.
Znám lidi, kterým se to nelíbí. Vždyť to bylo tak přirozené – bacit do televize, které přeskakoval obraz, a do dítěte, které drze odseklo nebo přineslo domů špatné známky. Jenže z dětí jsou dnes sněhové vločky (stěžují si milovníci starých pořádků) a z elektrických spotřebičů přístroje, se kterými je třeba jednat v rukavičkách, jinak se nám pomstí. Ano, pomstí se. Nemusejí skončit v plamenech a podpálit nám dům. Stačí, když přestanou fungovat, jejich oprava by stála víc než koupit nový přístroj, a my v tomhle hajzlovi máme uložené všechny fotky za posledních pět let.
„Gentlemany vyhoď, jsou k ničemu.“ Jak definice ženy ovlivnila praxi s toaletami |
Doby, kdy stačilo odborně praštit do televizoru, a on začal zase fungovat, jak měl, měly něco do sebe. Rána pěstí, jakkoli uvážlivá a přesně umístěná, odbourávala frustraci. Televizor to navíc nepoškodilo, aspoň ne viditelně. Naopak: elektrody či co to v sobě měl, se umoudřily a začaly zase konat svou práci.
Děti, které v té době mnozí lidé vychovávali řemenem, holí nebo gumovou hadicí, většinou taky nejevily známky poškození. Jelita a modráky po pár dnech zmizely, a pokud jste to s výchovou nepřehnali, nezůstaly jim jizvy na těle.
Jizvy na duši, ty neviditelné, jim ale zůstaly. V lidech své generace jich vidím spoustu. O to víc si vážím těch, kteří je dovedou nepřenášet dál.
Těch, kteří s přístroji i lidmi dovedou jednat zdvořile, jemně a s úctou. Díky moc!
