Jestlipak se televizní dramaturgové také už nemohou dočkat, až si sednou před bednu a uvidí to, co už všichni viděli stokrát. A pořád to jede dokola, Popelky, pyšné a smutné princezny, čerti a pokud možno to ještě proložit budovatelskou slátaninou o pekaři a císaři.
Skutečně potřebuje dospělý divák takové orgie pohádek? Dost pochybuji, navíc pokud po nich zvlášť baží, má dnes řadu možností, jak je zhlédnout, může si vybrat čas i kus. Pohádky jsou hlavně pro děti, pro ně má ČT specializovaný kanál, a není tudíž důvod vysílat na jedničce vymleté pohádkové příběhy v hlavním vysílacím čase.
Česká televize uvede na Silvestra pořad Hotel Hvězdář jako poctu Václavu Neckářovi |
Původní televizní tvorba je vůbec těžký žánr a v poslední době panuje v ČT nepsaný zákon, že se na Vánoce musí diváctvu předhodit aspoň dvě nové pohádky. Výsledkem jsou zpravidla krkolomné a křečovité variace na známé příběhy, s nimiž je obyvatelstvo mediálně masírované už od září, aby se řádně nažhavilo a místo štědrovečerní večeře s napětím sledovalo, zda příslušný hrdina ke štěstí došel.
Už slyším argument – když vám to nevoní, vypněte to. Jistě je to správná rada, ale když ono jaksi jde o televizi, která od nás všech vybírá penízky, a toto je dramaturgie, jež žádá jen mírné opocení. Jako by nestačilo, že se už všichni smířili s tím, že minimálně polovinu programu veřejnoprávní televize v běžném roce tvoří vykopávky z dob socíku a na světlo televizní jsou postupně vytahovány naprosté šílenosti, protože všechno, co k něčemu trochu bylo nebo to aspoň má pověst obludné zábavy, se už vyskladnilo. A tak přicházejí na řadu takové zhůvěřilosti, jako je třeba seriál Dynastie Nováků o pitomé rodince železničářů, která žije hodnotný socialistický život. No a o Vánocích za odměnu se tahle nálož ještě znásobí...
