Organizace spojených národů je nejvýznamnější mezinárodní organizací světa po skončení druhé světové války. Za dosavadních osm desetiletí existence zažila velká očekávání, ale i neomalené znevažování. Naše současná ministryně obrany Jana Černochová před dvěma lety navrhovala, abychom z ní vystoupili. Jiní říkali, že je k ničemu a jen polyká velké peníze.
Posláním OSN je zabránit tomu, aby se znovu vrátila „metla války“, která postihla Evropu v letech 1939 až 1945. Proto jejími hlavními poli působnosti jsou mezinárodní bezpečnost a války. Kritici však neznají negativní vymezení postavení a působnosti OSN.
Nevědí, že není celosvětovou vládou s globální působností a nemá takové pravomoci. Není ani alternativou k suverenitě členských států, a tak nemá žádnou možnost, aby vládám něco výslovně nařizovala nebo zakazovala. Zatřetí, OSN nemá právo, aby vstupovala do vnitřních záležitostí členských států. A to nejdůležitější na závěr – OSN není všelékem na neduhy současného světa a na jeho problémy.
Pilíře Rady bezpečnosti
A jaké je pozitivní vymezení OSN? Především to je pilířová mezinárodní organizace. Dále platí, že je nikoli příčinou, ale odrazem mezinárodního systému spočívajícího na rozhodující úloze států. Základním pozitivním pilířem je Rada bezpečnosti, která má pět stálých členů, jimiž jsou vítězné mocnosti z roku 1945 a ty mají i právo veta, na rozdíl od deseti rotujících bez tohoto práva.
Lze útočit na suverénní stát? Někdy ano, ale už 14 let pro to nikdo nežádal legitimitu u OSN |
A na základě článku 39 Charty OSN má Rada bezpečnosti právo rozhodnout, že nějaký stát, organizace nebo významná událost představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost. To je základní princip tzv. první rezoluce, která je ve světě známa pod zkratkou TIPS (Threat to International Peace and Security), což je první krok k tomu, aby se proti takové hrozbě zasáhlo.
Na základě výše zmíněného článku pak může Rada bezpečnosti navrhnout doporučení, jak by se proti takové hrozbě mělo postupovat, aby byl obnoven mezinárodní mír a bezpečnost. Není to tedy žádná bezvýznamná žvanírna, jak říkají mnozí kritikové, kteří mají rychlé a povrchní soudy.
Téměř po celou dobu studené války mocní tohoto světa velmi často obcházeli Radu bezpečnosti OSN a používali sílu. Vůbec se neobtěžovali, aby to otevřeli na jejím zasedání. Říkalo se tomu „avoiding behavior“.
Neblahých případů takového chování byla dlouhá řada: francouzská válka v Alžírsku, nasazení britských a francouzských vojsk během Suezské krize 1956, dlouhodobé nasazování čínských vojsk v Tibetu, či amerických subverzních jednotek v Nikaragui.
OSN vyhlásila hladomor v Pásmu Gazy. Žádný tam není, reaguje Izrael |
Průlomový postup
Velkým výtržníkem byl SSSR, ten ve velkém nasazoval svá vojska v Maďarsku 1956, v Československu 1968 a v roce 1979 i v Afghánistánu. A stejnou cestou se ubírala i Ruská federace při svých vojenských intervencích do Čečenska.
Ale pak byla i období příkladné bezpečnostní spolupráce a dodržování principů Charty OSN. Šlo především o druhou polovinu 80. let odvíjející se ve znamení překvapující diplomatické iniciativy Michaila Gorbačova. A pozitivní trend pokračoval i v prvním desetiletí po skončení studené války. V té době se ukázalo, že OSN a zejména její Rada bezpečnosti mohou pracovat velice účinně, pokud na tom mají sdílený zájem všichni stálí členové.
V reakci na irácký vpád do Kuvajtu byla v rychlém sledu schválena desítka rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které postupně označily iráckou anexi za TIPS, na což navázaly další rezoluce, které daly zmocnění užít všech nezbytných opatření a prostředků. Je to rezoluce známá pod anglickou zkratkou AUNMN (Authorization to use all necessary measures). A díky tomu pak následovalo velmi rychlé vyhnání okupačních vojsk a obnovení suverenity Kuvajtu jakožto členského státu OSN. To byl postup průlomový, a navíc také ukázkový.
Od konce příměří jste zabíjeli jen ženy a děti, obvinila OSN Izrael |
Jenže po pouhých deseti letech nastal konec nadějí na pokračování v tomto směru. Administrativa amerického prezidenta Billa Clintona se rozhodla pro vojenský útok na tehdejší srbsko–černohorskou Jugoslávii. Měla přitom první rezoluci (č. 1199), ale tu druhou už nedostala, a přesto zaútočila. Totéž se opakovalo o čtyři roky později v případě Iráku, kde sice byla první rezoluce (č. 1441), ale znovu chyběla rezoluce druhá, o níž se ani nehlasovalo, protože bylo jasné, že by proti ní vystoupily nejen Rusko a Čína, ale i Francie.
Inspirace pro Putina
V té době dokonce přední americký teoretik Michael J. Glennon na stránkách prestižního časopisu Foreign Affairs napsal, že situace v místech mezinárodního napětí se vyvíjí tak rychle, že Rada bezpečnosti OSN na to nestačí reagovat, a tak mezinárodní společenství může být postaveno před hotovou věc. Tím zdůvodňoval nezbytnost velkých vojenských operací, které by zabránily nevratným změnám. A o necelých dvacet let později jako by se tím inspiroval Vladimir Putin, když uskutečnil rychlou invazi na Ukrajinu.
Výše popsaný časový oblouk je základním argumentem obhájců OSN, kteří tvrdí, že systém organizace není překonaný. OSN a zejména její Rada bezpečnosti je vždy taková, jakou ji chtějí mít její stálí členové. Vrátí se někdy situace, kdy ji budou chtít mít zase tak uznávanou a vlivnou, jako na počátku 90. let?
