Ale jací to jsou náhradníci! Výběr mezi Radoslawem Sikorským a Bronislawem Komorowským je výběr mezi dvěma báječnými muži s životopisy, které tady v Česku prostě už skoro nemáme. Měli jsme Havla, ale toho jsme, k naší smůle a jeho štěstí, k tomu vrátit se po pěti letech pauzy na prezidentský stolec nepřemluvili.
Ale zpět k oněm Polákům. Radoslaw Sikorski, kterému ještě není sedmačtyřicet, byl světovým novinářem. Ne, polským, ale světovým. Psal jako válečný korespondent z války v Afghánistánu pro nejlepší světové tiskoviny, nikoli shodou okolností vycházející ve Velké Británii, a má doma World Press Photo za fotky z války. Z roku 1987. Už v roce 1992 byl v jedné z polských postsolidaritních vlád náměstkem ministra obrany. Doma má ženu, Američanku Anne Appelbaumovou, která by zřejmě byla jedinou první dámou, která dostala Pulitzerovu cenu. Za knížku o ruských gulazích. Dvě děti. Bývalý ministr obrany, současný šéf zahraničí a jak řeknou mnohé kolegyně, navíc pěkný chlap.
Bronislaw Komorowský je úplně jiná káva. Na rozdíl do Sikorského je to nefalšovaný polský šlechtic, s erbem. Od roku 1980 opozičník, disident, vydavatel solidaritních tiskovin, po vojenském puči samozřejmě internovaný. Poslanec, maršálek Sejmu, žena a pět dětí. V položce skandály – nic.
S pravděpodobností hraničící s jistotou, i když co je v politice jisté, se jeden z těchto mužů postaví na podzim prezidentu Lechu Kaczynskému a jasně vyhraje.
Řeknete si, ti Poláci se mají. Právě když jsem si nad tím přemýšlel, přišel mi do rukou rozhovor s Vladimírem Špidlou, který do sobotních lidovek dělal kolega Dan Kaiser. Pokud jste si nekoupili Lidové noviny, což přinejmenším v sobotu opravdu děláte velkou chybu, najděte si ho na internetu. Je to totiž potěšení číst. Sociální demokrat nemusí být totiž jen Jiří Paroubek, nebo Stanislav Gross, což ne náhodou jsou po sobě jdoucí "hvězdy" sociální demokracie postšpidlovských let. Špidla v tom rozhovoru ukazuje, že to jde dělat jinak, že tu může být sociální demokrat, který má rozhled, nadhled a navíc se ve světě, tedy v Bruselu, něco naučil a ví. Nejsem první, koho napadlo, že tohle by mohl být dobrý, důstojný prezident...
V neděli večer jsem si ale přečetl i v té chvíli ještě nevytištěný dopis Jiřího Vyvadila, poradce to Jiřího Paroubka. Proti myšlence Špidly na Hradě se moc "hezky" ohradil. Že prý člověk, který vyhraje parlamentní volby a bude premiérem je prý jasným kandidátem na Hrad. Tedy Paroubek.
Takže milí čtenáři, kterým srdce bije na levo od středu, mám pro vás jasnou zprávu. Pokud chcete na Hradě nebo vůbec v politice Špidlu a ne Paroubka, nesmíte ve volbách volit stranu muže s břichem a ulízanou patkou. Jinak nám v té naší politice bude Jiří Paroubek strašit věčně a na Špidly tu nebude místo.
