Za vlády premiéra Bohuslava Sobotky zvládla Poslanecká sněmovna 61 schůzí, za premiéra Andreje Babiše už to bylo 119 a nyní mají poslanci na kontě už 136 schůzí, a to ještě nejsme na konci volebního období. Členové sněmovny přitom jednají často přes půlnoc. A to ne jednou, například tohle volební období už více než dvacetkrát. Přitom v minulém volebním období se takhle brutálně ponocovalo jen čtyřikrát.
Přitom nové zákony vypadávají z parlamentu spíše zřídka. Někdo to může samozřejmě uvítat, protože když parlament nic nového neschvaluje, nerostou daně ani byrokracie, zároveň se ale nepřijímají ani zákony, které jsou nutné, a neruší se ty, které otravují život.
Babiš může být premiér i jako obžalovaný, míní právník. A vysvětluje, co říká Ústava |
Výsledek polarizace společnosti
Z parlamentu se opravdu stává žvanírna. Zatímco za vlády Andreje Babiše spíše kvůli tehdejší opozici v čele s ODS, nyní hlavně kvůli němu a SPD Tomia Okamury. Například Babiš dokázal mluvit v parlamentu už i přes tři hodiny v kuse a Okamura téměř 11 hodin. Jak to řešil Okamura při projevu s některými nutnými fyziologickými potřebami, není oficiálně známo. Každopádně Babiš a Okamura patří ve sněmovně na špici žebříčku poslanců řazených podle celkového času stráveného u řečnického pultíku. I když šlo často o zcela nesmyslné projevy, někdy úmyslně a někdy tak nějak neúmyslně.
Je to výsledek polarizace české společnosti, kdy se jednotliví politici nedokážou většinou skoro na ničem pořádně shodnout a snaží se často jen poškodit toho druhého. Zmizel zápas mezi umírněnou levicí a pravicí, místo něj nastoupil zápas o údajné hodnoty či totální populismus. A v hodnotách či svatém boji „za důchodce“ či „demokracii“ přece nelze ustoupit. Polarizovaný parlament pak těžko hledá shodu, a pokud má vláda sněmovní většinu, bují v něm různé typy obstrukcí.
Kapitulace Socdem v přímém přenosu. Dříve úspěšná strana spěje k vyhynutí |
Zajímavé přitom je, že podle jednoho amerického výzkumu obstrukce v parlamentu jsou sice způsobené polarizací politických stran a jejich voličů, ovšem zároveň u voličů polarizaci dál posilují. Voliči se totiž začínají domnívat, že zablokování parlamentu stejně nedovolí politikům prosadit extrémní názory a tak pro ně klidně hlasují, i když by jinak kvůli tomu jejich jméno na hlasovacím lístku nezaškrtli. Je to přece jedno, stejně nic v parlamentu pořádně neprojde.
Výsledkem jsou poslanci a strany s extrémními názory a tím menší sklon ke kompromisům a větší k obstrukcím. A pokud jedna strana či koalice v parlamentu převládne a dokáže se prosadit proti obstrukcím opozice, výsledkem jsou náhlé extrémní výkyvy politiky a to i té ekonomické.
Politická polarizace pak vede k poklesu HDP a ekonomického růstu a naopak růstu zadlužení. Jak naznačují ekonomické studie, je to spojeno s tím, že lidé i firmy méně investují. Do sebe i do ekonomiky. Navíc čím horší je efektivita státu, tím horší je dopad polarizace na ekonomiku.
Zelení na pirátské lodi. Volíte Babišův populismus pro seniory, či Hřibův pro mladé? |
Je to podobné jako vláda populistů. I ta má podle ekonomických studií negativní dopad na hospodářství. Odhaduje se, že za 15 let vlády populisty má země o deset procent nižší HDP, než kdyby tam populista u moci nebyl. Pozor, neznamená to, že daná země zchudne, jen roste mnohem pomaleji. Podobně jako v případě silné politické polarizace.
My a oni
Paradoxní přitom je, že polarizace může být prohlubována i tím, že antipopulisté zvolí ofenzivní rétoriku a rozdělí tím společnost na „my“ a „oni“. Tohle se dělo i v České republice, ukazuje výzkum Národního institutu SYRI studující politické příspěvky stran označujících se za antipopulistické a demokratické na sociálních sítích před volbami v roce 2021. Podle výzkumníků rozdělovaly společnost, i když oficiálně šlo o vyjádření stran, které nechtěly polarizaci společnosti.
Z toho je vidět, že i cesta do pekla může být dlážděna dobrými úmysly.
Nicméně zdá se, že Česká republika na tom není tak zle. Polarizace u nás byla donedávna nejnižší ze zemí visegrádské čtyřky a například v pátek dokázal parlament - pravda, když chyběli ti největší obstrukčníci - přijmout pár skutečně ekonomicky přínosných zákonů. Ovšem je otázkou, co s tím udělají podzimní volby.
