V minulém (respektive nyní končícím) volebním období totiž 174 z 200 poslanců mělo nějakou funkci, a tedy i příslušný nemalý finanční každoměsíční příplatek. Jinými slovy – jen hrstka poslanců byla „obyčejnými“ zákonodárci. Všichni ostatní si přilepšili díky místům předsedů a místopředsedů ve vedení výborů, podvýborů, komisí či delegací. Česká sněmovna se tak stala jakýmsi klubem funkcionářů, kde de facto skoro každý je „něco“.
Co poslanec, to funkcionář
Pro milovníky čísel a pořádku – měli jsme neskutečných 18 sněmovních výborů, 57 podvýborů, 6 delegací a 14 komisí. Systém, který měl především zajišťovat (pololaickou, ne odbornou) legislativní práci a kontrolu vlády, se postupem let změnil ve výživné krmítko.
Citovaných osmnáct výborů, sedmapadesát podvýborů, čtrnáct komisí a šest delegací do mezinárodních institucí – to je struktura, kterou by mohly závidět i OSN nebo USA.
A zatímco některé sněmovní orgány (hlavně výbory) pracují skutečně poměrně intenzivně, jiné (zejména všelijaké podvýbory à la „pro dějiny jihočeských rybníků v lesku estonské lesbické poezie“) se scházejí sotva dvakrát do roka. Přesto jejich předsedové pobírají měsíční příplatky v řádu desítek tisíc korun každý měsíc, i o parlamentních prázdninách.
Kdo by se pak divil, že po volbách se vleče a spoustu energie stojí nejen sestavení vlády, ale právě rozdělení desítek funkcí ve sněmovně?
Strany a hnutí mezi sebou licitují, kdo obsadí které místo – nikoli kvůli prestiži nebo odbornosti, ale kvůli penězům. Což samozřejmě navenek nepřiznají, všem jde přece o práci pro lidi.
108 poslanců ANO, SPD a Motoristů musí podepsat dodatek koaliční smlouvy |
V zákulisí se pak obchoduje se stejnou vášní, s jakou jiní spekulují na komoditní burze. Obyčejný občan by řekl, že jde o klasickou „trafiku“. Politik by oponoval, že přece zodpovídá za důležitou agendu. Jen málokdo ale dodá, že ona „agenda“ se někdy vejde na půl strany zápisu z jednání konaného dvakrát, třikrát do roka.
Prostor pro závislost a klientelismus
Přitom stát, který se potýká s deficitem rozpočtu, nemá důvod takovou praxi dále udržovat. Tyto funkční příplatky stojí ročně desítky (možná i stovky) milionů korun – peníze, které by šly použít na podporu školství, zdravotnictví, obrany či snížení státního dluhu.
Mnohem horší však je, že takový systém deformuje samotnou politickou kulturu. Strany se už dávno nepřou jen o program, ale i o počet (místo)předsednických židlí a židliček. Každá nová funkce vytváří novou závislost a nový prostor pro klientelismus. Je zajímavé, že skalní bojovníci proti korupci vždy a všude – ano, mluvíme o Pirátech (resp. Pirátkách) – nenavrhují snížení sněmovních funkcí nebo jejich bezplatnost.
A když už je skoro každý předsedou nebo místopředsedou, ztrácí se i smysl samotného vedení.
Skromný krok správným směrem
Proto se jeví jako rozumný krok, že nová vládní koalice pod vedením hnutí ANO chce v příštím období (2025–2029) snížit počet místopředsedů sněmovny ze šesti na čtyři. Dva pro koalici, dva pro opozici – to je poměr, který odpovídá nejen logice parlamentní demokracie, ale i zdravému selskému rozumu (dnes spíše fištrónu z montovny). Koneckonců, většina evropských parlamentů funguje s menším počtem místopředsedů a nikomu to nepřipadá jako ohrožení demokracie.
Nebývalý počet nových mladých poslanců na razantní snížení věku ve Sněmovně nestačil |
Je to skromný krok správným směrem. Ale nestačí. Mnohem důležitější by bylo celý systém příplatků a funkcí zjednodušit. Omezit počet zbytných parlamentních orgánů (zejména zbytečných podvýborů), a hlavně odstranit finanční motivaci k jejich zakládání. Prostě do budoucna žádné funkční příplatky pro předsedy a místopředsedy výborů, komisí a podvýborů.
Politik, který tvrdí, že „nešel do sněmovny kvůli penězům“, by přece měl být schopen vykonávat mandát i bez (místo)předsednického příplatku. Vždyť jim jde přece hlavně o práci pro lidi a blaho ČR, jak do nás politici (či spíše jejich asistentstvo) s obrovskou pokorou hustí skoro denně na všech sociálních sítích.
Nezadlužit vnoučata
Sněmovna opět musí být zejména místem, kde se řeší zásadní úkoly svěřené především Ústavou ČR a kde se důsledně diskutuje o zákonech, a nikoli o tom, kdo bude „místopředsedou podvýboru pro prevenci výborů“. Jinak hrozí, že místo efektivního zákonodárného sboru zase budeme mít spíš rozvětvené sdružení funkcionářů, které má na mysli své odměny a přípatky za vedení různých orgánů.
A jak mi potvrdí kolegové ústavní právníci, ústavní nárok na další placenou funkci pro poslance ani pro poslankyně opravdu neexistuje. A také by to byl jasně vyslaný signál (jak říkával Petr Fiala) o tom, že stát začíná opravdu šetřit, abychom více nezadlužovali naše děti a vnoučata.
