První železný volební zákon: vítěz dostane vždycky méně, než předvídají průzkumy. Těžko říci, proč tomu tak je. Buď česká národní povaha nesnáší dominanci a podporuje outsidery (princip v politické teorii označovaný coby „underdog effect“), nebo se nerozhodnutí na poslední chvíli rozhodují pro málo známé subjekty, nebo prostě sympatizanti „okrajových stran“ nechtějí demoskopům říkat pravdu. Každopádně od roku 1996 do roku 2021 nikdy vítěz nepřekročil očekávání.
Druhý železný volební zákon nás teď tolik nezajímá, ale během čekání na výsledky si jej můžeme probrat. Říká, že v senátních a krajských volbách dostane vládní většina strašlivě nařezáno. Proč? Protože zklamaní vládní voliči zůstanou doma a naštvaní voliči opozice si to přijdou s vládou vyřídit. Tento „zákon“ se však ukázal nepříliš spolehlivým za časů premiéra Sobotky, Babiše i Fialy - zejména proto, že dotyční v prvních letech svého panování toho moc nedělali, tak neměli koho naštvat.
Třetí železný volební zákon jsem ukradl od nejmenovaného kolegy s přezdívkou Jindřich Šídlo, jenž už snad před dvaceti lety jako první konstatoval: „Volby zatím vždycky dopadly jinak, než jsme předpokládali.“ Důvodem není ani tak nepřesnost průzkumů, ale zejména fakt, že až třetina voličů se rozhoduje na poslední chvíli a tuto dynamiku nedokáže žádný průzkum zachytit. A také fakt, že o skutečném rozdělení moci rozhodují často pouhé desítky tisíc hlasů určující, zda se nějaká partaj dostane či nedostane do parlamentu.
Kdo bude první znovuzvolený premiér?
Možná bychom mohli z čisté empirie zformulovat i čtvrtý železný zákon dosavadních českých parlamentních voleb: nálada populace se kývá vždy po osmi letech, respektive přesněji po dvou volebních obdobích. Po dvou pravicových vládách Václava Klause (1992-1997) následovaly dva levicové kabinety: napřed ten menšinový Miloše Zemana (1998-2002) a poté křehká „stojednička“ Vladimíra Špidly, respektive Stanislava Grosse, respektive Jiřího Paroubka (2002-2006). Pak se kyvadlo zhouplo opět doprava a vládla ODS napřed v čele s Mirkem Topolánkem (2006-2009), posléze Petrem Nečasem (2010-2013). Zbytek už není snad historie, ale včerejší zprávy: opět se k moci vrátily levicové vlády, napřed ta Bohuslava Sobotky (2013-2017), pak ta Andreje Babiše (2017-2021).
Fiala kroužkoval. Úspěchem bude setrvání ve vládě, míní a apeloval na voliče |
Jestli se Petru Fialovi podaří zázrak a znovu sestaví vládu, pak bude první znovuzvolený premiér samostatné České republiky, ale zároveň tento křehký zákon potvrdí. Jestli příští vládu bude sestavovat Andrej Babiš, tak bude také první opakovaně zvolený premiér, ale zároveň se z něj stane ničitel čtvrtého Kamberského zákona. Vlastně nejen to: při případném drtivém vítězství a sestavení vlády s předpokládanými partnery by zničil úplně všechny čtyři krásné volební „zákony“, které nám slouží už dvaatřicet let.
