Podle Klause dochází právě po letošních parlamentních volbách k erozi „toho, co původně bylo tak nesporné“ (termín eroze padl v projevu třikrát). Eroduje svoboda, demokracie i pluralismus. Nechali jsme se ukolébat, mysleli si, že „všechno už běží samo“, začali jsme znovu hledat „jakousi bájnou střední cestu“, řekl prezident.
Nehodnotil však jen přítomnost, mluvčím lidí se stal. Politikům připomněl, „že si občané naší země přejí, aby jednali konstruktivně a aby jejich politické soupeření nevedlo k nesmiřitelnému dělení společnosti“. Že národ chce, „aby došlo k vytvoření alespoň elementární shody demokratických stran nalevo i napravo od pomyslného středu politického spektra o možnosti sestavit vládu, nebo o nutnosti uspořádat nové volby“. Hlavní aktéři naší politiky „musejí jasně říci, co chtějí a co nechtějí, respektive s kým jsou a s kým nejsou ochotni se domluvit“, vzkázal prezident šéfům jednotlivých stran.
A aby hlava státu podtrhla vážnost situace, zdůraznila, že právě eroze politické shody za první republiky měla fatální důsledky. Podle Klause byla jedním z důvodů, proč jsme se po druhé světové válce nechali o základní hodnoty tak snadno a na tak dlouho připravit. Sečteno a podtrženo: Klaus po osmi letech vlády sociální demokracie a pěti měsících povolebních tahanic vyhlásil „blbou náladu“ číslo dvě a poradil, jak s ní zatočit.
Václav Klaus si zjevně nepřeje, aby byl v učebnicích dějepisu jmenován jako ten, kdo byl do prezidentské funkce zvolen díky podpoře komunistů a který pak komunistům umožnil vládnout. Proto onen protiparoubkovský osten - vždyť je to právě předseda sociálních demokratů, kdo otevírá komunistům vrátka k vládnutí. A když ne Paroubek, kdo by se měl tedy chopit iniciativy? Pochopitelně občanští demokraté, zní v druhém plánu prezidentova projevu. Právě oni jsou dnes schopni zabránit politické erozi, vnuká nám nenápadně Klaus.
Strana, která kdysi vyprovokovala Václava Havla k vyhlášení „blbé nálady“ číslo jedna, má zvláště po senátních volbách novou šanci. Šanci, jakou dosud žádná jiná partaj nedostala. Šanci ukázat, že dozrála, že nezneužije velké důvěry, jakou jí teď lidé dali, že - slovy Václava Klause - cítí „povinnost nalézat konsenzus a kompromis“. A sociální demokraté? Ti by se měli nejvíc zamyslet nad Jiřím Paroubkem. Zdá se, že má svůj zenit za sebou.
