Nejprve krátký pohled do nedávné minulosti. Pásmo Gazy je malé pobřežní území, které do podzimu předloňského roku kontrolovalo palestinské islamistické a hlavně teroristické hnutí Hamás. To se prohlašovalo za největšího nepřítele Izraele a chtělo ho vymazat z mapy.
Stejným nepřítelem Hamásu byla izraelská vláda. Tedy oficiálně. Kabinet premiéra Benjamina Netanjahua vládu Hamásu v Gaze nepřímo podporoval. Nechával její zahraniční sponzory posílat jí peníze pod dohledem izraelské tajné služby. Netanjahu tím chtěl zachovat rozdělení palestinské politické reprezentace, chtěl, aby Hamás byl dost silný, aby mohl konkurovat umírněnější palestinské samosprávě na Západním břehu. A nemusel tak jednat o palestinskému státu.
Izrael zakázal Palestincům žít ve třetině Pásma Gazy, je to nárazníková zóna |
Netanjahu si zároveň představoval, že si tím koupí mírové soužití Hamásu s Izraelem. Jenže to byl chybný předpoklad. Podporovat teroristy proto, aby se nemuselo jednat s umírněnými politickými odpůrci, byla cesta do pekel. I když na Blízkém východě to není nic tak divného, své by o tom mohl vyprávět třeba svržený syrský diktátor Bašár Asad.
Izraelci natrvalo v Gaze
Sedmého října 2023 zaútočili teroristé z Hamásu na Izrael a unesli spoustu rukojmích. Netanjahu, který za to byl politicky zodpovědný, ale dokázal přežít, protože Izraelci se přirozeně v pocitu ohrožení semkli kolem své vlády. Izrael odpověděl vojenskou akcí a měl přitom podporu celého světa. Měl dokonce podporu i pro velmi tvrdý zásah v Gaze.
Jenže ta začala slábnout, když Izrael začal přesouvat dva miliony Palestinců z Gazy po enklávě jako krabice od bot ve skříni, aby si uvolnil ruce pro vojenské akce, a omezovat – někdy neúmyslně, někdy úmyslně – humanitární pomoc. Vše vyvrcholilo tím, že se Gaza dostala na hranu hladomoru a že se Izrael stále méně držel své původní taktiky zamezit ztrátám na civilních životech a nechat civilisty existovat.
Nedávno Izrael ohlásil, že ze třetiny Gazy bude vojenské nárazníkové pásmo, kde nebudou smět žít Palestinci. K tomuto pásmu u svých hranic a u hranic s Egyptem navíc přidal i území uvnitř Gazy, které přetíná Gazu na dvě části. Osady a města v něm musí lidé opustit a domy se zbourají. Odejít musí půl milionu lidí.
Donald Trump a Benjamin Netanjahu. (7. dubna 2025)
Podle izraelského ministra zahraničí tam může zůstat izraelská armáda natrvalo. Již tak špatné podmínky pro život v Gaze budou ještě horší, obyvatelé budou natěsnáni na ještě menším prostoru, těžko se uživí a pomoc zvenčí je limitovaná. K tomu Izrael umožní dobrovolný odchod obyvatelům Gazy pryč.
Morálka na vedlejší koleji
Nevypadá to přitom jako nějaká protiteroristická či protipovstalecká taktika. Ta totiž vyžaduje dostat na svoji stranu obyvatele, poskytnout jim možnost slušného života, a izolovat je od teroristů. Přesouvání lidí, bourání jejich domů a omezení přísunu jídla tomu nepomohou. Naopak.
Shrnuto a podtrženo, Izrael prostě přešel od trestání teroristů k něčemu, co vypadá jako začátek masivní etnické čistky. S podporou prezidenta Spojených států, který navrhl vystěhovat z Gazy všechny Palestince. Asi dva miliony lidí, s čímž izraelský premiér Netanjahu rád souhlasil.
Od konce příměří jste zabíjeli jen ženy a děti, obvinila OSN Izrael |
Argumenty, že odsuny a výměny obyvatel se osvědčily po první a druhé světové válce, nelze přijmout. Odsuny a tak zvané dobrovolné výměny obyvatel – které ovšem nebyly vůbec dobrovolné a stejně tak můžeme pochybovat o dobrovolnosti odchodů lidí z Gazy v situaci, kdy nemají dost vody, jídla a někdo jim zbořil dům – přinesly tisíce a tisíce mrtvých a zničily život milionům lidí. V Gaze může dojít k něčemu podobnému.
Proč to premiér Netanjahu dělá, když tím ruinuje pověst Izraele ve světě a dostává je pomalu morálně na úroveň teroristů? Něco takového, přes některé excesy, nebylo přece v historii Izraele běžné. Odpověď letí v izraelské vnitřní politice. Netanjahu pro přežití své vlády potřebuje podporu menších extrémistických stran, jejichž někteří politici vždy snili o vyhnání všech Palestinců, a on jim teď chce splnit jejich sen. A přitom vrací na scénu nejhorší můry minulého století a morálku vesele hází do koše.
