15. října 2012 18:25 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PEŇÁS: Český divný komunismus

Předseda KSČM Vojtěch Filip a místopředseda Jiří Dolejš na tiskové konferenci v centrále strany v Praze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Předseda KSČM Vojtěch Filip a místopředseda Jiří Dolejš na tiskové konferenci v centrále strany v Praze. | foto: ČTK

Patřím ke generaci, která se po listopadu 89 domnívala, že komunismus odešel nebo zakrátko odejde do věčných lovišť.

Zdál se v této zemi natolik znemožněn a to, co ho mělo nahradit, mělo být tak jednoznačně lepší, že ani nebude nutné tu stranu, která se k němu hlasí, zakazovat. Zmizí sama, její členstvo se přirozeně rozplyne, voličstvo nebude přibývat, volit ji bude možná pár nostalgiků, podívínů, magorů a pak už ani oni ne.

Komentátoři LN glosují volby:

Dávno už tu budou strany a hnutí, které důvody, proč se o komunismus nějací lidé snad i z dobrých důvodů zajímali, nahradí něčím rozumnějším, lidštějším, účinnějším. Sociální solidaritou, křesťanským soucitem, dobrými zákony na ochranu chudých a potřebných, z jiné strany prosperitou a svobodou.

V tom jsem se mýlil, stejně jako mnoho dalších: například Václav Havel. Máme tu silnou, životaschopnou a sebevědomou komunistickou stranu, nejsilnější v civilizované části Evropy. Radikální levicové strany jsou i jinde (v Řecku, Itálii, ve Španělsku...), ale nikde nejsou spjaty s režimem, který byl utlačovatelský a násilnický - byť to třeba ne každý pocítil. V tomto smyslu má naše KSČM daleko blíž k nostalgikům frankistickým, mussoliniovským, salazarovským.

Naše komunistická strana se více než k Marxovi (nebo když už tak třeba k Che Guevarovi či jakým modlám revoluce), hlásí k vzpomínkám na mrtvolný klid posledních dvaceti let „reálného socialismu“, tedy na sešněrovanou společnost televizního bidermeieru s unifikovaným životem, který měl své pevné rituály a pravidla a kdyby se povedl, mohl v nich člověk nehnutě prožít celý život.

Daleko víc než k představám o revolučních přeměnách světa měl ideál českého komunismu posledních čtyřiceti let blíž k pohodlí vytahaných gatí kotletových fotrů soudruhů a naondulovných meger soudružek. Nejsilnější ideologií českého komunismu bylo ostražité a načuřené hlídání pohodlí a hrůza z představy, že ho mohl někdo měl ohrozit.

Komunismus, který většina z nás ještě zažila, byl extrémní konzervativismus spojený s českým šovinismem - jediní, koho komunisté snesli a nad nímž se nepovyšovali, byli Rusové nejlépe s vodkou, z těch měli respekt, ostatní nenáviděli. Český komunismus byl a je divný komunismus. Něčím nesmírně vyhoval zdejší povaze. Platí to pořád.

Jiří Peňás

Autor

Jiří Peňásjiri.penas@lidovky.czČlánky