Nechci to bagatelizovat. Věc je důležitá a ukazuje, že dějinné procesy se mohou odehrát i u nás. Nápad vystavit v badatelně zátiší s knihou a zadnicí, přitom nebyl zpočátku asi míněn špatně. Měl funkci relaxační, úlevnou, asi jako když se unaveně podíváme do akvária. Učenec, jedno jakého pohlaví, zahloubaný do obtížné látky, pozvedne unavené oči od knihy a pohlédne na stěnu, kde spatří křivky zadnice. Nebo smyslnou ženu ve spodním prádle. Nebo černošku na parapetu.
Co se stane v takovou chvíli s myslí učencovou? Jsou dvě možnosti. První: řekne si, no má ta slečna hezký zadek, to jo, a tam ten posed je docela dráždivý, možná až lascivní, ale pěkná je, to se musí nechat... Ale stejně, jsou to kýče jak do baru, kdo to sem asi pověsil? To by tady fakt potřebovali nějakého lepší kuratora s vkusem, no asi nějaký známý vedoucího knihovny, ten fotograf... No nic, jdu dál číst. A oči vědcovy znovu sklouznou do knihy či vědeckého, kde čte něco vzrušujícího třeba o enzymech.
  |
A pak je tu druhá možnost: Bádající (všimněte si korektně neutrálního rodu) bude pobouřen. Bude genderově zhnusen, že místo toho, aby fotografie řešily „palčivé problémy“ naší současnosti, je tu s ženským subjektem naloženo jak se sexuálním objektem, což degraduje ženu na submisivní terč falické nadvlády mužského šovinismu. Místo dalšího čtení sociálněvědného časopisu pak půjde napsat stížnost. Čímž proslaví bezvýznamnou výstavu po celé zemi. Dobrá práce.
