Jiní se snaží dělat, co se dá. Usměrňují vody, staví nádrže a kanály v naději, že voda nakonec bude prospěšná a že se zklidní, když ji dovedou k sobě domů. Možná přitom cítí i cosi jako uspokojení, mesiášský pocit, že jsou na té správné straně, že lépe rozumí proudění sil a vodních toků. Jsou hodni obdivu, ale opravdu nelze říct, co hydraulika a dění pod hladinou v příštích letech s jejich již nyní silně podmáčenou krajinou provede. A neví to ani oni, mají jen naději, talent a dobré úmysly.
Metafora s povodní je ale poněkud nelidská a má své hranice. Proud, který se valí nezadržitelně od jihu, není jen nějaká živelná hmota, nýbrž je složen z tisíců, desetitisíců, statisíců bytostí. Jsou to lidé, kteří potřebují konečně někde ulehnout, najíst se a převléct. Je povinností jim pomoci, tady a hned a bez ptaní!
Ale právě proto, že ti lidé nejsou jen jakýsi živel, nejsou to ani čísla ve statistikách nebo fyzikálních rovnicích a nejsou to ani fetiše na uspokojení kýčovitých sebeprojekcí. Ti lidé odněkud a s něčím přicházejí. Mají své představy o životě a o tom, jak ho vést. Dříve či později to bude aktivní síla, která bude žít podle nějakých pravidel, bude se hlásit o své nároky, bude prosazovat svou kulturní, náboženskou a civilizační a jinou odlišnost. Tento nárok se bude v mnoha ohledech střetávat s představami a zvyklostmi hostitelské země, jejíž obyvatelé se budou den ode dne probouzet v jiné zemi, než na jakou byli zvyklí. Už dlouho se to na západ od nás děje. Kdo tvrdí, že nikoli, klame sám sebe. Je to největší drama současné Evropy. A bude sílit. Možná, že příští generace Evropanů užasne nad lehkomyslností svých předků, tedy nás samých.
Dějištěm tohoto dramatu je v tuto chvíli především západní Evropa, nejvyspělejší a v mnoha ohledech kulturně a lidsky nejpřitažlivější část světa. Tou by měla zůstat. Bez ní si nelze představit, že by i náš život měl kvalitu, jakou snad má či může mít. S ní bychom padli i my: zpět na východ. Je proto pravá chvíle nést to břemeno s nimi a něco dělat, aby nás společně a každého zvlášť nerozdrtilo. Aby tu bylo místo pro nás, pro náš svobodomyslný způsob života, i pro naše hosty.