Lidovky.cz
☰
zpátky na článek
<
1
/
X
>
Vesnická útulná mdloba a ospalost.
Jiří Peňás
Z vlaku jsem vystoupil sám.
Jiří Peňás
Konečně jsem zahlédl zříceniny brány, do níž si skutečně bylo možné vložit představu čehosi pozdně antického.
Jiří Peňás
Vypadal jako šapitó.
Jiří Peňás
Das haben Sie pech, wir öffnem bis 21. März....
Jiří Peňás
Velká kouřová oken umývala žena středních let.
Jiří Peňás
Tak jsem tam tak seděl, hleděl na ten oblouk.
Jiří Peňás
Posilněn obhlížel jsme nedaleko okrouhle stojící kulatý kostel svatého Jana Křtitele.
Jiří Peňás
Prošel jsem celou liduprázdnou vesnicí a stále hledal cosi antického.
Jiří Peňás
Pravého Římana a vladaře, který se postavil na stanoviště.
Jiří Peňás
Bylo krásně a teplo jako koncem dubna.
Jiří Peňás
Dunaj, který se valí nedaleko.
Jiří Peňás
Vydržel stěhování národů a zánik Carnunta, vydržel barbarská království i příchod Slovanů.
Jiří Peňás
Došel jsem konečně k Dunaji, do něhož se tu vlévá říčka Fischa čili Rybná.
Jiří Peňás
Druhý starší raně gotický, sv. Quirina, martyra ze 4. století.
Jiří Peňás
Ještě jednou jsem se pak otočil kolem strážní věže.
Jiří Peňás
Carnuntum mělo smůlu – nebo štěstí.
Jiří Peňás
Související články
PEŇÁS: V lesích posázavských aneb Kocouří karma
PEŇÁS: Když hoří Kyjev aneb Eugen na Majdanu
PEŇÁS: Temná míza Marty Semelové
PEŇÁS: Záhadný jezdec aneb Zemanův Bamberk