130 let
Volby

Volby | foto: Jiří Peňás, Lidové noviny

PEŇÁS: Volební vydání aneb Záhada krychle

Názory
  •   7:49
V sobotu jsme byli s Kryštofem volit. Byly to po jarních do parlamentu jeho druhé volby a už měl řeči, že vlastně chápe ty, kteří nevolí. "Protože, ty jim dáš hlas, ale oni se ukáží, že stejně se chovají jako všichni, začnou krást, podvádět, korumpují se navzájem. A zkusíš to dvakrát, třikrát a pak přijdeš na to, že to nemá cenu. Jenom podporuješ prohnilej systém. Tak už potom nejdou", řekl Kryštof. Nesouhlasil jsem s ním, ale uznal jsem, že na tom něco je.

Hned, jak jsme vyšli z místnosti, začal jsem vychovávat: "Tak za prvé, ne každý se nechá zkorumpovat. Lidem musíš taky trochu věřit. A za druhé, vol ty, u kterých předpokládáš, že k takovému chování mají nejméně sklonů. Volil jsi přece Zelený, ti do žádných afér zapletení nejsou, ti taky prošli v různých testech nepodplatitelnosti nejlépe. Volil jsi je, doufám", agitoval jsem ještě, když jsme byli na schodech.

Volby.

"Ale to víš, že jo. To bych ti nemoh udělat. Jiná věc, že se tam stejně nedostanou." Toho jsem se taky obával, ale nechtěl jsem to dát najevo. "Já myslím, že dostanou. V komunálu lidi vědí, kdo co dělá. Dejme tomu, že do parlamentu měli mnozí argumenty, proč je nevolit, dejme tomu, že se jim nelíbili ve vládě a pak ta biomasa a Zubovová a k tomu to stálý vymývání mozků, jako by ekologové mohli za všechnu hrůzu světa. Ale třeba tady v Praze ví, že ta mladá Kolínská je chytrá a nebojácná a i další jsou takoví normální, jak by měli lidi v politice být, žádný z nich nenosí špičaté boty a v rychlých autech je taky neuvidíš a i ten mladý Stropnický se mi zdá, že nějak vyzrál, a tady na desítce se snažili uhájit park, kde chtěli ti druzí mít golfový hřiště s plotem, to snad lidi vědí..." To už jsem ale neříkal, to sem píšu až teď, protože mám dovoleno sem psát i takové věci, jinak bych se na to vykašlal.

Volby.
 

Do senátu jsem ovšem volil Jaromíra Štětinu, jenž na facebooku používá jméno Dinosaurus. Víte ostatně, že tenhle Štětina je docela zajímavý spisovatel? Jeho dobrodružné povídky, třeba ty ve sborníku Století zázraků, snesou i přísné nároky a když jsem mu jednou říkal, že je takovým českým Grahamem Greenem šmrncnutým Karlem Mayem, tak jsem ani moc nepřeháněl. On se takovým tím hlubokým hlasem zasmál, uklonil se jako Hodža Nasredin a řekl Bismi llahi, rrahmani rrahim. Tak při Prorokově vousu ať mu to tam v druhém kole dobře padá.

Allah akbar

Ale s tím, že se Zelení nedostanou do magistrátu měl Kryštof pravdu. V sobotu večer byly už známé výsledky a Zelení měli v celé Praze 5,9 a já zprvu měl dojem, že je to docela dobré a poslal jsem slečně Kolínské gratulaci. Nebylo to dobré a Zelení, kteří kandidovali v koalici s Evropskými demokraty, v magistrátu nejsou. Změna obvodů, kterou připravila půl roku před volbami ODS, zafungovala a já žasnu, co lze vymyslet. Spravedlivě musím napsat, že to postihlo nejen Zelené, ale i Věci veřejné, které jsou na tom stejně, takže dvě strany, které sice mají nad pět procent, čili dohromady deset procent, to jest dvě stě tisíc voličů, utřely nos. ODS, která dostala dvacet procent, tedy jen dvakrát víc než tyto dvě strany, má dvacetkrát více mandátů, tedy dvacet, za každé procento jednoho. Zelení za šest procent ani jednoho. Komunisti dostali o necelé jedno procento více hlasů, ale hned z toho byli tři zastupitelé! Jestli je tohle fér, pak jsem... třeba včelař. Skromně a neodborně se domnívám, že takové matematické čachry porušují principy poměrného zastoupení a zásadu rovnosti volebního systému. Divil bych se, kdyby něco takového nebylo v naší ústavě. Doufám, že mi Ústavní soud dá za pravdu.

Tím bych uzavřel volební kauzu a krátce se budu věnovat jiným věcem. Jistě totiž moji čtenáři čekají na nějaké zprávy ze života pražské společnosti a jejího nekonečného reje, jehož se se svým fotoaparátem účastním. Tak třeba toto.

Laureát se svou krychlí.

To, jak jste někteří poznali, je letošní laureát Seifertovy ceny, což je cena za nejlepší přednes pokrokové básničky. Letos ji získal pan Jáchym Topol, který se pak celý večer, na němž jsme jeho úspěch drobně oslavili v jedné pražské luxusní kavárně, chlubil touto upomínkovou krychlí. Různě si ji přehazoval z ruky do ruky, pózoval s ní, pouštěl si ji na prsty, občas jí někoho jemně a nenápadně bacil do hlavy. S takovou věcí lze skutečně provádět plno věcí.

Laureát Jáchym Topol se svou krychlí a nakladatel Viktor Stoilov.

Když to chvíli pozoroval pan nakladatel Viktor Stoilov, na chvíli zmizel a pak se k našemu údivu vrátil s druhou, zcela totožnou, krychlí. To laureáta Topola velmi zaskočilo, neboť se domníval, že takovou krychli má jen on. Žádal vysvětlení. Viktor Stoilov, u jehož firmy TORST vydává pan Topol své básničky, zprvu zapíral a tvrdil, že takovou krychli má doma každý, v čemž jsem ho podporoval a říkal, že i já má takovou věc doma a louskám s ní ořechy. Zaražený pan Topol budil soucit. Po chvíli napínání mu pan Stoilov prozradil, že ona krychle patří panu Jirousovi alias Magorovi, který ji vyhrál za přednes Seifertově básně Maminka před třemi lety a protože se při svém dobrodružném životě obával, že by ji mohl někde zapomenout, deponoval ji u svého nakladatele. Tím byla záhada vysvětlena, pan Topol se uklidnil, a my se dále mohli věnovat recitaci. A tím toto zkrácené volební vydání končím. Kryštof mi slíbil, že příště půjdeme volit zas.

Volby.
Autor: Jiří Peňás
  • Vybrali jsme pro Vás