Evropská unie nyní hasí požár, který založila – byť v dobré víře. Snažila se uměle posunout Ukrajinu na Západ. Lákala ji na bolestné reformy – ekonomiky, justice, státní správy –, které nejsou až takovým lákadlem. Nabízela jí finanční pomoc, která by nestačila. Hrála na prozápadní sentimenty části ukrajinské společnosti, což ovšem přerostlo v pouliční anarchii a násilnosti. Včera se šéfové diplomacií Francie, Německa a Polska pokusili dojednat v Kyjevě kompromis – zrod přechodné vlády za účasti obou stran. Snad konečně krok správným směrem.
Z druhé strany drtí Ukrajinu ruský balvan. Moskva reagovala na bruselské námluvy chladnokrevně... a úspěšně. Přebila unijní nabídku vyřčenou sumou a nevyřčenými vzpomínkami. Zdražení ruského plynu či úplné utažení kohoutů se už v minulosti dotklo milionů Ukrajinců. A jeden – bývalý prezident Juščenko – pocítil na své tváři i účinky ruského jedu. Když ruské vábení uspělo, nedokázala už ale Moskva docílit zkrocení násilných protireakcí.
A jak krveprolévání zastavit? Rozdělení Ukrajiny by byla tragédie, zvlášť pro její západní, převážně zemědělskou část. Těžko si představit, že by ji EU chtěla a dokázala léta živit. Řešením by nejspíš byl odchod zprofanovaného Janukovyče. Případně i symbolické rozmístění mezinárodních sil vyslaných svorně Západem i Ruskem. Zahojit rány na zjizvené ukrajinské duši, to ale potrvá.
