Dneska její vznik ztvrdili prezidenta Ruska, Běloruska a Kazachstánu a přidat se k ní později mají ještě Arménie a Kyrgyzstán. Vzniká tedy nějaký nový ekonomicko-politicko-geografický gigant?Jakkoliv se to ruský prezident Vladimir Putin snaží přesně takhle „prodávat“, lze o tom přinejmenším úspěšně pochybovat.
Jednak nejde o nic převratného, například dohody o bezcelním obchodu už existovaly před dnešním zrodem EAU. Navíc jde o země značně nesourodé, ať už politickými režimy či stavem hospodářství. Mají také rozdílné zájmy, což souvisí i s jejich rozdílnou velikostí a silou.
A v neposlední řadě ubrala lesku Putinově snaze nepřítomnost Ukrajiny, kterou to momentálně zase táhne spíš na Západ (což se ale nakrásně může opět změnit).
Euroasijská ekonomická unie je tedy spíš politickým projektem, který má alespoň trochu oprášit nostalgické vzpomínky na Sovětský svaz a zvláště pak roli Moskvy (čti: Putina) jakožto regionálního hegemona.
A jak je to s inspirací nyní trošku tápající Evropskou unií? Na ní se už odvolává například i jihoamerické sdružení Mercosur. A funkčnost osvědčuje i zhruba dvacet let stará severoamerická NAFTA. A v tom je i zakopaný pes. Pokud je základním pilířem ekonomický zdravý rozum, je pevnější i celkové pouto.Když se ale příliš do popředí dostane politická vůle, nekončí to vždy dobře, jakkoliv pompézní může být zrod takového uskupení - Putinovu unii nevyjímaje.
