Přehlédnout nešla samozřejmě hlavně věta, kde – pochopitelně, aniž by někoho jmenoval – komentuje výpravu premiéra a šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky k novému šéfovi Evropské komise slovy: „Ale představa, že jedu s poníženým předklonem a čepicí v ruce k Jeanu-Claudu Junckerovi...“ A očím bystrých sociálně demokratických čtenářů nemá nepochybně uniknout ani připomenutí nedávných volebních výsledků jejich strany pod Sobotkovým vedením: tedy 20procentní „nevýhra“ v parlamentním klání a 14procentní, až bronzové umístění v boji o lukrativní europoslanecká křesla.
ČTĚTE: |
Ale nebyl by to Miloš Zeman, kdyby bylo vše jednoznačné. Ostatně, jak sám v inkriminovaném rozhovoru říká: „Já nechci nikoho ponižovat...“ Což je pochopitelně jeho oblíbený úvod k ponižovací pasáží. Přesto ale Sobotku i chvílemi brání, byť spíše než v záchvatu letní náklonnosti k premiérovi je to ve snaze nepopudit si zbytek svých věrných v řadách ČSSD dalším rozkládáním strany. To když nedávné zmatečné hlasování oranžových poslanců o snížení spotřební daně na naftu a benzín odmítá interpretovat jako vzpouru proti nynějšímu šéfovi strany a vysvětluje to teorií o popletech. Anebo, když Sobotkovi přiznává výrok o politických trafikantech ve vedení státních a polostátních firem.
A vzkazům z Hradu, které nyní nahradily někdejší Zemanovy vzkazy-nevzkazy z Vysočiny, neušel ani jeden z jeho nejvěrnějších v řadách sociální demokracie, Zdeněk Škromach. Odpověď páně prezidenta na otázku, co říká Škromachovým prezidentským ambicím, ale dotyčného až tak povzbudit nemohla, neboť ze Zemanových slov je cítit sice laskavý, ale přesto despekt. Anebo třeba jen Zeman nechce otevřenou podporou dát Škromachovým ambicím polibek smrti. Počkejme si společně se sociálně demokratickým publikem na další rozhovor...
