Nejde ale o sdělení úplně přesné. Jednak je trošku zavádějící jmenovat premiéra Sobotku. Jeho ČSSD totiž eurokvóty chtěla podpořit, proti se ale postavili lidovci a hnutí ANO – což je trochu paradoxní, protože právě „jejich“ eurokomisařka Jourová má kvóty na starosti (a naprosto neuvěřitelný je pak povzdech zklamané ministryně Marksové: „Paní eurokomisařka vládu o změnu postoje požádala.“ Cožpak vláda není suverénem?).
Také to neznamená, že by tím vláda definitivně smetla tohle téma se stolu. Spíš to vypadá, že nechce přebírat pravidla Bruselu a hodlá si to zařídit po svém. Ostatně nedávno schválila dosti podobnou strategii pro rovnost mužů a žen.
Ať už jsou ale záminky a okolnosti jakékoliv, jde o závan zdravého rozumu. Kvóty mají vylepšit postavení žen, ve skutečnosti ale nejsou ničím jiným než útokem na jejich rovnoprávnost. Tedy pokud nepřistoupíme na hru, že jsou ženy ve firemním prostředí systematicky a silně diskriminovány.
To totiž nedokazují ani čísla o jejich mizivém zastoupení ve vedení velkých společností (u nás je to jen nějakých sedm procent). Podobně bychom mohli tvrdit, že muži jsou diskriminováni v povoláních, jako je zdravotní sestřička, kadeřnice či učitelka. Naopak pokud by byly ženy do vedení firem dosazovány jen na základě kvót, uznali bychom, že jsou méněcenné – neboli, že nemají schopnosti se tam propracovat samy. A pohled na některé veleúspěšné manažerky je snad dosti výmluvný.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ještě pikantnější jsou argumenty zastánců kvót. Například, že opatření by se týkalo „jen“ velkých firem obchodovaných na burze. Potom to ale nemá smysl vůbec. Pokud tu existuje diskriminace, tak se to má řešit plošně. Jinak to bude diskriminace jiného rázu – právě těch velkých firem. Nemluvě o tom, že dosazení nezkušených manažerů či manažerek jen na základě kvót by teoreticky mohlo znamenat, že ve velkých firmách by i případné škody byly větší.
Pak jsou tu argumenty, že větší zastoupení žen je přínosné pro samotné firmy. Oblíbeným argumentem je několikadílná studie společnosti McKinsey&Co. s názvem „Women Matter“, podle níž se firmám se ženami ve vedení víc daří. Pokud to tak ale opravdu je (a dost možná ano), tak snad jsou firmy a jejich majitelé natolik inteligentní, aby jim to dříve či později došlo. Vynucovat to celoevropským či národním nařízením není nic jiného než diktatura dobra.
