Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Víčka. Mezi předlistopadovými zápaďáckými plechovkami a našimi dnešními PET lahvemi

Iva Pekárková. | foto: MAFRA

Máloco si pamatuju tak přesně jako jednu noc před skoro 40 lety. Právě jsem se proplížila s velikou krosnou na zádech z Jugoslávie do Itálie. Cesta to nebyla snadná. Trochu mrholilo a já jsem se kopcovitým terénem plazila cestou necestou, prodírala jsem se trnitými keři, sbírala do vlasů pavučiny, to všechno ve tmě. Ve druhé půli cesty už jsem se orientovala podle zářivě modrých světel celnice.

Kdyby se jednomu anglickému řidiči kamiónů nezalíbil můj plán utéct z komunistického Československa na Západ, nevím, jak bych to zvládla. To on mi ukázal, kde je celnice, všechno mi ukázal na mapě a poradil mi, kudy se vydat, aby mě nechytila jugoslávská pohraniční stráž. On prý na mě počká hned u pumpy za celnicí, to už je v Itálii, tam už budu v bezpečí.

Skutečně na mě čekal, ještě s kamarádem, taky řidičem kamiónů. Byli z mého dobrodružství celí naměkko. V téhle době, jak jsem později zjistila, mohl člověk bez pasu procestovat celou západní Evropu, dálkoví šoféři ho na hranicích ochotně schovali v kabině, nic tím neriskovali. Za čtyřicet let se toho opravdu hodně změnilo…

Opustit svůj dům. Při povodních a za války

Co mi ale v paměti utkvělo nejvíc, to bylo rozhraní mezi víčky a nevíčky. V žádné zemi, kterou jsem do té doby navštívila, nebyla do asfaltu zašlapaná taková ta trojúhelníková víčka z plechovek od nápojů, která jste tehdy prostě utrhli a odhodili na zem. Tyhle zápaďácké plechovky se v Československu prostě nevyskytovaly.

A pokud někdo prázdnou plechovku, tu nádherně barevnou vymoženost, přece jen někde na parkovišti vyhodil z okýnka (pravděpodobně řidič dálkového kamionu, který Československem jen projížděl a vezl si s sebou neuvěřitelné poklady), dalo se počítat s tím, že tam dlouho nezůstane. Vášnivých sběratelů zápaďáckých plechovek od nápojů byly tenkrát v Československu mraky, možná víc než zahozených plechovek. Lidé sbírali i odtržená víčka, i ta voněla zakázanými dálkami.

Jak (ne)být dobrá máma. Máma Jaromíra, který jen sedí doma a tloustne

V Itálii se asfalt u benzínky ve světlech podivně blyštěl. To proto, že do něj byla zašlapaná víčka z těch úžasných plechovek.

Ani tenkrát už všechna víčka z plechovek neupadla, jakmile jste je odtrhli. Lidé už vynalezli to udělátko, které způsobí, že víčko po otevření plechovky neupadne a nebude přispívat k binci v ulicích, jen nebylo ještě všude zavedené.

Kromě toho dnes okraje té díry, kterou z plechovky upíjíte, nejsou tak ostré jako kdysi a není tak snadné se o ně pořezat na rtech nebo na jazyku. Dnešní plechovky, málo platné, jsou lepší.

Hodně bláznů a ošklivé štětky. Co to naznačuje?

A mě by zajímalo, jestli se už v dobách, kdy se ve světě zaváděly plechovky, kterým po otevření neupadne víčko, našli bojovníci za znovunastolení původních plechovek, kterým víčko upadne a o které se pořežete.

Anebo jestli je neúnavný boj mnoha Čechů za znovunastolení nepřidělaných víček na PET lahvích nový sociologický fenomén.

Vstoupit do diskuse (11 příspěvků)

Objevily jsme parádní herní kufříky, které naše děti zatím nepustily z ruky
Objevily jsme parádní herní kufříky, které naše děti zatím nepustily z ruky

Léto a prázdniny jsou v plném proudu, což pro nás maminky znamená jediné – vymyslet atraktivní program pro děti a přežít dlouhé cesty autem nebo...

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.