Taková sebereflexe stojí za pozornost. Už proto, že beze změn ve vzdělávání žádné německé platy nebudou, jak slíbil premiér týž den. O budoucnosti naší země se rozhoduje ve školách. Výzvy, které nás čekají (mj. environmentální, technologické, demografické), ale i přeřazení na vyšší úroveň produktivity bez skvěle vzdělaných mladých lidí nemůžeme zvládnout.
Letos bylo vyhodnoceno první tříleté implementační období strategie vzdělávání 2030+. Z 35 indikátorů jich bylo 8 vyhodnoceno s pozitivním vývojem. Ale podívejme se na to detailněji. Osobně bych za pozitivní považoval vývoj jen jednoho indikátoru, jedenáct se jich dokonce zhoršilo.
I v předchozí strategii 2020 byla ze 117 opatření po deseti letech úspěšně realizována pouze mizivá část. Pane premiére, nejste v tom sám.
Bek jednal s prezidentem o rozpočtu ve školství. O kolik jde, nechce říct |
Je vzdělávání složitá věc s velkým množstvím zainteresovaných stran, jak upozornil Petr Fiala v rozhovoru? Kde je vlastně zakopaný pes? Proč si na tom jeden ministr za druhým lámou zuby? Nebo je reforma nemožná?
Nejsem ani bývalý ministr, ani bývalý premiér. Někdy se zapotím i s vedením svých dvou dětí. Možná právě kvůli nim mi ty otázky nedají spát, a tak nabídnu svou perspektivu.
Úspěšné vzdělávací systémy, kterým se podařilo během krátké doby (to je ve školství třeba 5 let) výrazně posunout své vzdělávání, měly vždy v čele změn silného premiéra, silné rozhodnutí a trvanlivějšího ministra.
Dokázali bychom ministrovi každý rok ušetřit půl roku ztraceného času při handrkování o rozpočtu? Uměli bychom si představit, že držíme priority vládou schválené strategie navzdory změnám? Určitě je to možné. Osobně jsem měl tu čest to v některých zemích vidět.
Jenže i kdyby se to podařilo, není to celé. Z mé zkušenosti celé vzdělávání stojí na lidech.
Dva miliony dětí
Učitelé mají každý den v rukou osudy skoro dvou milionů našich dětí. A ředitelé rozhodují o kvalitě našich škol. Není to premiér ani ministr. Nedá se to nařídit, zařídit zákonem ani vymáhat penězi, nedá se jim to napsat do „osnov“. Jediná cesta, která mi kdy fungovala, znamená získat je. Pro to, že stojí za to nepromarnit potenciál žádné lidské bytosti. Že učení může být radost.
A potom je podpořit. Tak, aby svou práci dokázali co nejvíce zlepšovat. Že to není snadné, potvrdí každý rodič, který se kdy s dětmi doma učil.
STAN může nechat padnout vládu, když nebude dost na školství, varuje Bek |
Dobrá zpráva je, že učitelů a ředitelů, kteří by o to stáli, máme v systému hodně. Troufnu si říci, že většinu. Pokud bychom dokázali slyšet, co pro to potřebují, a reagovat na to. Znamená to ale mít také dostatek lidí, kteří vědí, jak učitele a ředitele na jejich cestě podporovat a vést. Systémové lídry.
Dnes 85 % ředitelů nedostává žádnou zpětnou vazbu, protože jejich nadřízený (nejčastěji starosta) obvykle vůbec nerozumí práci, kterou dělají, a v polovině případů se o ni ani nezajímá.
Řešíme, co se mají dnešní děti naučit, aby uspěly. Mimochodem, pokud neuspějí, rozlučme se s důchodem a kvalitním stářím v demokracii. Naším cílem by neměl být dokument, ale získat pro danou věc učitele.
Ti klidně změní výuku i bez dokumentu, jak nám ukazují desítky inovativních škol. V posledních 30 letech nám zde vyrostla spousta špičkových expertů, kteří takové práci rozumějí, někteří jsou dokonce na světové úrovni. Jak bychom jich mohli více vtáhnout do veřejných institucí? To, že jich je velká část v různých neziskových organizacích, je světový unikát.
Taky se mi ještě nepodařilo udělat účinnou změnu, pokud neměla zdroje: know-how, čas a peníze. V našem týmu máme spoustu „dobrých nápadů“. Už jsme se ale poučili, že velkou zkratkou k dopadu je evidence based přístup, dobře si stanovovat indikátory a bedlivě je sledovat.
V našem svobodném systému máme skoro na každé téma někde partičku, kde to dělají v malém na špičkové úrovni. To je obrovský potenciál.
Škrty změny nepřinesou
Změny potřebují čas. Nedělejme věci, co za to stojí, napůl a ukvapeně. Ministerstvo školství dnes dělá řadu věcí s obrovským potenciálem (reforma přípravy učitelů, změny vzdělávání ředitelů, podpora škol ve složitějších podmínkách). Často je ale za nimi hrstka přetížených srdcařů. Dokázali bychom v organizacích se stovkami zaměstnanců dát těm týmům větší prostor?
Nic z toho nejde zařídit škrtáním. Náš systém je v průměru oproti ostatním zemím podfinancovaný. Přesto dosahujeme průměrných výsledků. Skvělý poměr cena výkon, ale také velké vnitřní dluhy (nejvíc dlužíme učitelům na mzdách). Pominu-li ale mzdy, tak náklady na podporu učitelů a ředitelů budou maximálně v nízkých jednotkách procent rozpočtu. To není drahé.
Pane premiére (i když spíše už, pane budoucí premiére), nic z toho není snadné realizovat ani v malé organizaci, natož v celém systému.
Je třeba učinit jasný politický závazek k vizi, udržet kontinuitu, vsadit na rozvoj učitelů, ředitelů i systémových lídrů a poskytnout k tomu potřebné know-how, čas i peníze. Ale kdybyste tentokrát uspěl, pohnete světem. A snad nebude příliš odvážné říci, že je tady mnoho skvělých odborníků připravených přiložit ruku k dílu.
Autor je ředitelem organizace Učitel naživo
