Petra Koháčka jsem potkala na podzim roku 1992 v České národní radě. Byla jsem tehdy mladá holka, která sice měla představu o tom, že chce měnit svět a budovat demokracii, ale vlastně vůbec neví jak. Petr tou dobou byl o hodně dále – již v osmdesátých letech se stal jako vedoucí knihkupectví Karla Čapka kulturním, ale na tu dobu i politickým fenoménem.
Petr byl velmi vzdělaný a prakticky uvažující člověk, který přestože byl z jiné politické strany, uměl vždycky poradit a mít pochopení. Potom přišla společná práce v komisi pro přípravu české ústavy. Připravovala se tehdy ve velkém spěchu, protože bylo třeba, aby byla schválena do konce roku 1992.
Zemřel exposlanec Koháček. Měl obrovský rozhled i smysl pro humor, vzpomíná kolega |
Mám krásné vzpomínky na týdenní zasedání na zámku v Lánech, kde jsme každý den pracovali mnoho hodin, aby se na dokumentu našla věcná i politická shoda. Petr byl vždy tím, kdo uměl i v nejvypjatější situaci vnést hlas rozumu a taky humor, který dokázal vnést i do nejvážnějších situací. A když z jednání zbylo nějaké napětí, dokázal ho s námi ostatními uvolnit u pingpongového stolu.
Lidé jako on jsou vzácní, a v politice ještě vzácnější.
Čest jeho památce.
Autorka je bývalá ministryně školství (2002-2006), místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR (1996-1998) a místopředsedkyně ČSSD (1990-2000)
