Nikde v Ústavě České republiky není psáno, že prezident republiky musí jmenovat vítěze voleb premiérem. Občas to dokonce ani nejde: třeba v roce 2010 vyhrála volby jednoznačně ČSSD vedená Jiřím Paroubkem (28%), ale už v okamžiku sečtení hlasů bylo zřejmé, že Paroubek není schopen sestavit vládu. Prezident Václav Klaus proto jmenoval předsedou vlády Petra Nečase (ODS, 26%).
Nejasná situace byla i v okamžiku pádu vlády Václava Klause v roce 1997 a po následných volbách 1998; tehdy Václav Havel založil nepříliš šťastnou tradici „pověření sestavením vlády“.
Spor o jmenování premiéra přišel taktéž po odstoupení Vladimíra Špidly (2004) i jeho následníka Stanislava Grosse (2005), kdy prezident Klaus opět mimo literu Ústavy požadoval od vládní koalice 101 podpisů. A frapantní pokus o takřka mimoústavní puč nastal 25. června 2013, kdy prezident Miloš Zeman jmenoval premiérem bankéře Jiřího Rusnoka, zcela bez ohledu na rozložení sil v parlamentu a zcela bez ohledu na to, že v Poslanecké sněmovně existovala většina 101 hlasů podporujících navrhovanou a předpokládanou premiérku Miroslavu Němcovou.
Jinak řečeno: prezidenta Petra Pavla nic nenutí, aby jmenoval Andreje Babiše premiérem, má-li vážné pochyby, zda by takový politický akt byl ústavně a právně košer. Ani nemusí jmenovat nikoho jiného z vítězného hnutí ANO.
Ale.
Pan prezident, jako každý politik, musí domýšlet důsledky svých činů.
Minulou středu doslova požádal vládu, aby vznikající programové prohlášení „doplnila o mezinárodně bezpečnostní situaci, o zmínku o postoji vlády k ruské válce proti Ukrajině, o zahrnutí závazku plnění spojeneckých povinností v rámci NATO a navyšování obranných výdajů.“
Pavel o schůzce s Babišem: žádá změny v programu vlády kvůli Ukrajině a NATO |
Byl to intuitivně zcela pochopitelný, ale ústavněprávně naprosto absurdní požadavek, jemuž se vysmály tak protikladné osobnosti jako bývalý předseda TOP 90 a svým způsobem zosobnění městského liberalismu Jiří Pospíšil, tak bývalý premiér, prezident a svým způsobem zosobnění lokálního národního konzervatismu Václav Klaus. Snaze hlavy státu se ostatně ještě předtím vysmály i LN.
Asi vám rupne žilka: v tuto chvíli nenarušuje ústavní pořádek Andrej Babiš, ale Petr Pavel |
Vznikající trojkoalice prezidentovy ambice odmítla ještě týž den. Prezident Petr Pavel tak zcela zbytečně prohrál bitvu, kterou si sám dobrovolně vybral a inicioval. Teď mu hrozí, že prohraje i dvě bitvy další a nakonec ztratí i celou zásadní přetlačovanou s Andrejem Babišem.
Proč?
17. listopadu 2025 pravil prezident Petr Pavel toto: „Pokud by Andrej Babiš nebyl schopen neuspokojivě vyřešit svůj střet zájmů, pak bych se jeho jmenováním podílel na vzniku protiprávního stavu. A to si myslím, že ode mě veřejnost neočekává, rozhodně ani ústava to ode mě neočekává. V takovém případě by asi bylo dobré, aby vítěz voleb nabídl jiného kandidáta, který není ve střetu zájmů.“
To je do jisté míry legitimní a svým způsobem pochopitelný názor, ale politika není jen střetem názorů, ale také praktických kroků a jejich důsledků.
Stručně řečeno: Pokud prezident Petr Pavel nejmenuje Andreje Babiše premiérem, je nanejvýše pravděpodobné, že nenajde nikoho, koho by premiérem mohl jmenovat a kdo by následně dokázal získat důvěru Poslanecké sněmovny (tedy samozřejmě za podmínky, že se Pavlovi nepodaří rozložit souručenství ANO-SPD-MOTO).
V takovém případě však prezidentovi hrozí, že bude buď zodpovědný za stav, kdy tu dlouhé měsíce po volbách povládne nelegitimní kabinet Petra Fialy v demisi, nebo, pro něj ještě hůře, kdy po neúspěchu dvou prezidentských pokusů jmenovat premiéra dojde na jmenování premiéra předsedou sněmovny, jímž je Tomio Okamura. A koho asi tak Okamura jmenuje? Svého bratra Hayata, nebo Babiše? Hádejte třikrát.
V tuto chvíli se neobjevuje mnoho scénářů, v nichž by šlo Petra Pavla označit za ochránce české demokracie a ústavního pořádku.
Naopak se zdá, že z pozice politické menšiny prosazuje menšinový názor stůj co stůj, bez ohledu na Ústavu i výsledky voleb. Požadavkem, aby Babiš vyřešil svůj střet zájmů před tím, než bude jmenován premiérem (ačkoli zákon požaduje řešení ex post) riskuje Petr Pavel takřka všechnu svou neformální autoritu v české společnosti.
Aby nedošlo k mýlce: střet zájmů Andreje Babiše je vzhledem k rozměru jeho byznysu takřka olbřímí, a snaha prezidenta nedopustit zneužití střetu zájmů je logická i chvályhodná. Ale každý chvályhodný úmysl je nejen v politickém v životě třeba podložit realistickými kroky.
Výroky prezidenta Petra Pavla v z 12.11. 2025 (“Požaduji změnit programové prohlášení“ i z 17. 11. (“ANO by mělo nabídnout jiného kandidáta na premiéra“) mohou vést k úplnému opaku, než jaký má hlava státu a její tým v úmyslu. Mohou dosáhnout toho, že si Andrej Babiš, Petr Macinka a Tomio Okamura budou dělat co chtějí.
A Petr Pavel bude toho smutný a nešťastný spolupachatel.
