Proč se prezident Pavel nesmířil s ministrem zahraničí Macinkou? V zásadě proto, že oba to nechtějí. Též proto, že Macinka má své ideály i hodnoty, ač se jeho ideály a hodnoty nelíbí každému, a nechce diplomacii státu řídit jako firmu. Nemůže se od svých postojů oprostit. I od toho, že stále hájí poslance Filipa Turka. I proto by Petr Pavel považoval smíření s Petrem Macinkou za kapitulaci.
I tak lze vykládat nedělní Pavlova slova na CNN Prima News: „Nevidím důvod k usmiřování, protože k němu nechovám nepřátelský či negativní vztah.“
S Macinkou se nepotřebuji usmiřovat, jeho vyjádření beru jako folklor, řekl Pavel |
Samozřejmě jsem ho přijal. To jako vážně
Pro mnohé je celá ta „válka“ jen ptákovina. Český vnitropolitický konflikt, který vznikl kvůli nejmenování jednoho muže ministrem a bránění jinému muži v cestě na summit NATO do Ankary. Přitom na reálnou politiku, zejména na zahraniční politiku Česka, má ta „válka“ vliv pramalý. Už proto celá věc – i její smírný konec mezi prezidentem a premiérem – ilustruje zdejší poměry.
Andrej Babiš je často kritizován, ba vysmíván, že není mužem ducha, idejí a politické kultury. Dost na tom je. Ale jsou chvíle, kdy se to může projevit kladně. Babiš občas jedná po trumpovsku, když zapomene či popře to, co říkal teprve nedávno. Ale jak bylo zmíněno, třeba pro ukončení „války“ s prezidentem to může fungovat.
„Pan prezident požádal o schůzku, tak jsem mu samozřejmě vyhověl,“ řekl Babiš v neděli na své sociální síti. Samozřejmě? To jako vážně? Vždyť je ještě v dobré paměti, jak před sešlostí NATO prezident Babiše o setkání požádal, ale premiér odmítl, neboť po podání kompetenční žaloby z Hradu k setkání neviděl důvod.
Pavel a Babiš se budou znovu scházet, prezident a premiér se dohodli |
Co se teď změnilo, že Babiš žádost o setkání samozřejmě přijal? Nevíme. Kompetenční žaloba stále leží u Ústavního soudu. Můžeme tedy jen spekulovat, že premiér i prezident se „války“ prostě chtěli zbavit. Možná asi tak, jako by se Donald Trump chtěl zbavit války na Ukrajině. Ne proto, že by na ni měl tak jasný názor, ale proto, aby nepřekážela jeho politice byznysu.
Podobně bychom snad mohli vnímat mír mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem. I když se skalní fanoušci jednoho či druhého mohou čílit, že spor neskončí řešením, jež by neslo punc vrcholné autority, z hlediska fungování státu je samozřejmě dobře, že ta „válka“ skončila. Bez ohledu na to, zda se k tomu došlo cestou „řízení státu jako firmy“.
Diplomacie začíná tam, kde není úplná shoda
Se vztahem k Macinkovi a české zahraniční politice je to složitější. Upřímně, v praxi je ten příkop daleko méně hluboký, než se z médií může zdát. Jdete-li po Hradčanech, na stožárech před Hradem spatříte českou a ukrajinskou vlajku. O pár set metrů dále jste u Černínského paláce a spatříte na něm – českou a ukrajinskou vlajku. Takto že vypadá hlavní barikáda české zahraniční politiky?
Nebo si zkuste malý text. Před týdnem čeští velvyslanci v Praze vyslechli tato slova: „Česká republika samozřejmě nemění své základní geopolitické ukotvení. Jsme členem Evropské unie a NATO. Spojené státy jsou naším klíčovým spojencem. Rusko svou invazí na Ukrajinu zásadně poškodilo evropskou bezpečnost a návrat k normálním vztahům není možný, dokud tato agrese pokračuje.“
Od koho ta slova velvyslanci slyšeli? Od prezidenta Pavla, nebo ministra Macinky? To druhé je správně, ale klidně je mohl říci Petr Pavel, že. Kdepak, v tom základním má Macinka jasno. „Proruského dezoláta“ z něj neuděláte. Žije jinde než Babišův oblíbenec Robert Fico, jenž o víkendu – k výročí Slovenského národního povstání – řekl, že Rusko nelze „démonizovat ani vytlačovat z Evropy“.
Macinka nepropaguje dvoukolejnou zahraniční politiku, před níž varoval diplomaty prezident. Propaguje-li něco, tak rozmanitost názorů v rámci možností a také diplomacii. „Diplomacie není odměnou za názorovou shodu,“ řekl před týdnem velvyslancům. „Diplomacie začíná právě tam, kde úplná shoda neexistuje.“
Zlatá slova. Netýkají se jen velvyslanců, ale fungování veškeré politiky včetně české vnitřní. Ale když se má ukončit domácí „válka“ mezi prezidentem a vládou, rychleji to vyřeší Babiš se svým přístupem ke státu jako k firmě.
Je to dobře, nebo špatně? To si musí každý volič posoudit sám.
