Stejně jako Miloš Zeman či Václav Klaus pravidelně objíždí regiony a ukazuje se i v malých sídlech, kam politici, pokud není zrovna volební kampaň, nezabloudí. To je plus. Na rozdíl od Miloše Zemana neuráží, nevyhrožuje, ani nepoučuje.
Prezident se snaží působit pozitivně, což se může někomu zdát málo intelektuálně ambiciózní, zejména ve srovnání s předchůdci. Ale na druhé straně je úleva, že prezident nedělá ostudu, naopak působí doma i ve světě sympaticky. To není s naší zkušeností málo.
Diplomatické schopnosti
Pavel exceluje zejména v zahraniční politice, jeho výroky ladí s vládou, ale zároveň není její hlásnou troubou. Vzpomeňme třeba jeho dlouhodobě realistická hodnocení ukrajinské války, kdy krotil optimismus některých našich válečníků, kteří se tvářili, jako by Ukrajina už, už porážela Rusko.
Použije prezident Petr Pavel veto, nebo popře sám sebe? |
Ve srovnání třeba s ministryní obrany Janou Černochovou či ministrem vnitra Vítem Rakušanem také prezident nepodlehl hysterii a nepřidal se k poněkud hloupé vlně primitivní protiruské nenávisti. Petr Pavel je zkrátka v otázkách válečných a diplomatických kvalifikovaný.
Horší je to s politikou.
Ta mu činí problémy, a proto na něj stále politický národ hledí podezíravě, dosud neví, zda je prezidentem režimu či prezidentem Fialovy vlády. Od stále ještě úřadujícího kabinetu se totiž generál navzdory svým slibům nedokázal distancovat. Třeba jen použitím prezidentského veta. Petr Pavel jako by nechápal, že v politice je důležité (někdy nejdůležitější) gesto, a nikoli výsledek.
Kdyby třeba vetoval rozpočet na letošní rok, čímž „srdnatě“ vyhrožoval, vládu ani rozpočet by tím fakticky neohrozil, ale třeba Miroslav Kalousek a mnozí další by jej za to určitě pochválili. Je důležité označit špatnost jako špatnost, a letošní rozpočet věru není taková idyla, jak tvrdí ministr financí Stanjura a přidružení kývači.
Prezidentování je zatím příjemné, po volbách to může být jinak, čeká Pavel |
Prezident se vládě jedinkrát nevzepřel, a navíc některými neobratnými prohlášeními si popudil příznivce opozice. Když třeba letos v červnu prohlásil, že by do čela resortů obrany a zahraničí nejmenoval odpůrce EU a NATO. Tento postoj lze pochopit a je legitimní, jenže mnohým uším to zní jako vyhrožování, zejména v kontrastu s tím, jak submisivně se prezident staví k vládě současné.
Nepochopení politiky
Podobně neobratně mohlo působit Pavlovo vyjádření z pátečního rozhovoru pro ČTK. V něm prezident pronesl nevinnou větu, že není tesáno do kamene, že příští vláda musí být většinová, a poukázal na to, že jsme již menšinové kabinety měli. Autor těchto řádků byl očitým svědkem reakce, jako by prezident slíbil sestavování vlády opět Petrovi Fialovi bez ohledu na výsledek voleb. A přitom lze předmětné prohlášení stejně legitimně vykládat jako pozvánku Andreje Babiše do Strakovy akademie.
Petr Pavel politiku nechápe, vždyť když si přečtete nedávné rozhovory s šéfem Ústavního soudu Baxou, i laik z nich pochopí, jak se šéf konstitučního tribunálu nenechává vmanévrovat do žádného prohlášení či jen náznaku toho, že by se chystal aktivisticky zasahovat do politiky. Role prezidenta je daleko aktivnější a povolební vyjednávání je jeho povinností, právě proto by měl působit, pokud možno co nejneutrálněji.
Chci, aby vláda byla rychle, předběžné podmínky mít nebudu, říká Pavel |
Nicméně Petr Pavel prokazuje neobratnost opakovaně, jako třeba u ekumenických schůzek politických reprezentantů ohledně důchodové reformy či zahraničněpolitického směřování země.
Je fajn mít prezidenta, kterého můžete poslat kamkoli, on vystoupí civilizovaně, nikoho neurazí, a naopak všechny povzbudí, nicméně mezi říjnovými volbami a sestavením vlády jej okolnosti donutí dopustit se rozhodnutí, která musejí část politického národa naštvat, protože nebudou bez následků, a rozhodně poskytnou důvod ke kritice. Povolební úkoly nelze zvládnout v módu fešák mává při krasojízdě na motorce.
