Převážně statistický sumář zahrnuje především běžný provoz, kdy prezident například jmenoval 60 soudců a soudkyň, 153 profesorů a profesorek či 21 generálů, přivítal 13 prezidentů jiných států, přijal pověřovací listiny od 33 nových velvyslanců v ČR, podnikl 18 zahraničních cest a pronesl 58 projevů. Petr Pavel při nástupu do úřadu avizoval intenzivní cesty po republice coby typický rys svého prezidentství, často však působí spíše rutinním dojmem. Nehledě na zajímavě vyhlížející součet návštěv celkem devíti krajů či patnácti veřejných debat s občany a studenty.
Jste spokojeni se dvěma roky vlády prezidenta Petra Pavla?
Autoři publikace ji zpestřili i hejnem perliček, třeba šesticí nových dopravních prostředků, které prezident použil – konkrétně horkovzdušný balon, kluzák, paddleboard, mototraktor, parní lokomotivu a vysokozdvižnou plošinu. A Hrad se pochlubil též nosností svých slepic, jež prý snesly 940 vajíček. V zámeckém parku se pak „podařilo posbírat 40 kilo hub a pětadvacet včelstev obývajících Masarykův včelín na Pražském hradě a včelín v Lánech vyprodukovalo 470 kilo medu“.
Záležitostí opravdu zásadních ale v přehledu mnoho nenajdeme. Například dvě veta, leč obě přehlasovaná. Prezident nezabránil Poslanecké sněmovně omezit přísedící u soudů ani navýšit platy politiků tím způsobem, na jakém se usnesla. Prosadil tři nové soudce ústavního soudu, které skutečně navrhuje a Senát jeho nominace schvaluje. A tudíž zde nefunguje pouze jako v zásadě notářská třešnička na dortu.
Avšak patrně nejdůležitější je Pavlův bilanční povzdech, označený v publikaci jako největší zklamání: „Nedostatek dobré vůle politických stran v celém spektru nalézt alespoň několik témat důležitých pro celou zemi, pro všechny občany, na kterých by se dokázaly shodnout a podpořit je.“
Rekordman v počtu hlasů
Sice se pokusil být svorníkem mezi vládou a opozicí, konkrétně zejména v tématu důchodové reformy, leč narazil. Delegace hnutí ANO, bez Andreje Babiše, prý v prezidentově sídle souhlasila se zvýšením věku odchodu do penze, ovšem záhy svůj souhlas odvolala, dokonce s poukazem na údajně špatnou hradní akustiku. Nemají to lehké, Hrad a jeho obyvatel, s českým politickým podhradím.
Zároveň ale Petr Pavel představuje rekordmana co do počtu získaných hlasů. Za jeho více než třemi miliony z druhého kola 2023 zaostal i Miloš Zeman, jenž s horou těch svých často verbálně čile operoval, až se zdálo, že jen ona může ledasčím pohnout nehledě na slabší portfolio prezidentských pravomocí daných ústavou.
Sama o sobě evidentně nikoliv, i s ní musí hlava státu umět hrát. Miloš Zeman byl (pořád je) homo politicus, protřelý politik s hustou sítí kontaktů v politických stranách, nejen v sociální demokracii, ale třeba i u komunistů. Nebo vůbec v politickém zákulisí. Coby zkušený rétor dovedl tvarovat a rozněcovat veřejné mínění, byť samozřejmě způsoby vyvolávajícími oprávněnou kritiku. A dokázal tvrdě zobchodovat řadu zdánlivě jen formálních jmenování. Kdyby byl hokejistou, vyslouží si hodnocení: nemilosrdný při forčekingu neboli při napadání protihráče v jeho vlastní polovině se snahou získat puk.
Petr Pavel většinu výše zmíněných parametrů postrádá. Ovšem v jistém smyslu je to vlastně dobře, poněvadž prostě vykonává svůj úřad v mantinelech daných ústavou, jako převážně reprezentativní funkci, od jejíhož držitele se nějaká opravdu zásadní rozhodnutí očekávají párkrát za dlouhý čas.
Po Zemanově dekádě, lemované akty či návrhy na hraně ústavy, ba za ní, kdy prezident vědomě polarizoval veřejnost, přičemž jeho slovník občas téměř ohrožoval mravní vývoj mládeže, tu máme skoro jeho protiklad. Což řada občanů oceňuje a na Pavlův střídmý civilní styl nedá dopustit.
Pavel rozdal pět milostí. Prominul i muži, který při nehodě ztratil bratra a syna |
Česká společnost od listopadu 1989 pořád tápe v názoru, jakou roli by měla hlava státu reálně plnit. Prezident je tak zatím dosti nestálou, ba hodně rozkolísanou institucí. Petr Pavel ale každopádně prokazuje, že přímá volba vůbec nemusí přinášet katastrofu, ba naopak – může z ní vzejít hlava státu plně respektující ústavní text.
Avšak teprve letos ho čeká maturita neboli jmenování vlády po sněmovních volbách. Ředitel hradního odboru vnitřní politiky Tomáš Lebeda nedávno rozčeřil hladinu výrokem, že mohou existovat důvody, které by prezidentovi „i z hlediska výkladu Ústavy dávaly možnost určitý typ nominace na ministra odepřít“. Možná tedy v třetím roce jeho mandátu spatříme Petra Pavla i při zemanovských tazích! Nicméně především rozklad světového řádu daný nástupem Donalda Trumpa a nutnost zvýšených investic do armády stavějí před českého prezidenta životní výzvu, které by se měl, i vzhledem k jeho původní profesi, zhostit daleko aktivněji, než jak jsme u něj byli dosud zvyklí.
