Slyšíme-li je v kontextu Koločavy nebo Mukačeva, vybaví se nám příběh Nikoly Šuhaje loupežníka, jeho milé Eržiky i příběh inscenace Balady pro banditu. Romantika přežívá i v realitě. Míří-li český turista „na Ukrajinu“, vsaďte se, že jede na Podkarpatskou Rus – tam, kde Československo zanechalo svou stopu v architektuře úředních budov i v turistickém značení. Ale i tato romantika má svůj strop.
Po přestřelce u Mukačeva vyzval Turčynov k čistce na západě Ukrajiny |
V sobotu po sobě v Mukačevu stříleli členové Pravého sektoru a banditi tamního oligarchy. Žádný folklor, ale tvrdá akce s použitím granátů (tři mrtví). Ač neznáme celé pozadí, z té události plyne několik předběžných postřehů.
Zaprvé: Balada pro banditu dostává jiný a varovný říz. Banditou v Mukačevu už není romantický Nikola Šuhaj, ale neromantičtí zástupci oligarchů a Pravého sektoru. Útočníci řekli, že se vzdají jen tehdy, dá-li jim k tomu rozkaz šéf Pravého sektoru, poslanec kyjevského parlamentu a poradce ministra obrany Dmytro Jaroš. To je zajímavé. Ne to, že se v Mukačevu střílí, ale že autoritu by tam neměl mít stát, nýbrž lídr nacionalistů, aniž by ho stát vedl k zodpovědnosti.
Zadruhé: dost českých občanů chce nějak vyjádřit solidaritu s Ukrajinou, aniž by se stali „válečnými turisty“ (hyenami). K tomu slouží návštěva Podkarpatské Rusi, vzdálené od ideologických i frontových bojů. Ale stane-li se z Balady pro banditu Balada pro násilí nacionalistů a oligarchů, turisté zamíří jinam. A s nimi i solidarita s Ukrajinou.
