Přes nesmírnost té cifry řekněme, že nevymyká. Respektive že sociálněinženýrská kontrola, jakou zažila třeba Čína za „politiky jednoho dítěte“, přináší více škody než užitku.
Ano, čínští demografové už poznávají, jak se ten propad v jedné věkové skupině projevuje – ať už v přebytku seniorů, tak v přebytku mužů.
Počet lidí na Zemi narůstá, ale míra toho růstu klesá, to je zásadní poznatek. Vrchol byl dosažen v roce 1963 (přírůstek 2,2 procenta) a teď jsme na polovině. Ať už máte vůči slovu pokrok jakékoliv výhrady, je to výsledek pokroku v zemědělství a medicíně.
Fanoušci nulového růstu si mohou připomenout, že posledním obdobím, kdy počet lidí nenarůstal, bylo 14. století – doba „černé smrti“ v Evropě a v Číně. Trvalo dvě stě let, než populace ztrátu vyrovnala.
A vyrovnala ji díky „americkým plodinám“, kukuřici a manioku, které Evropané šířili do světa. Letos pronikl na titulní strany novin hladomor v Somálsku. Ale uvědomil si někdo, že ohrozil jen půl promile světové populace?
Sedm miliard je nesmírná cifra. Ale ukazuje se, že i tolik lidí může na Zemi žít bez hladomoru.
