Ale když už tu padl výraz „nebezpečí“, můžeme se nad ním zamyslet obecněji. Kde číhá obecné nebezpečí pro výstavbu dálnic a moderní dopravní infrastruktury vůbec? Mohlo by se zdát, že v boji s nástrahami výběrových řízení. Ale není to spíše v nekoncepčnosti resortu dopravy a státní správy?
Vysocí úředníci na ministerstvu dopravy a Ředitelství silnic a dálnic se mění jako postavy na orloji. Ve sněmovně teď padl návrh na zřízení vyšetřovací komise pro stavbu dálnice D47. Komise by měla odpovědět na otázky, jak vznikly chyby při její stavbě (předloni bylo na devítikilometrovém úseku reklamováno 921 závad), kdo za ně odpovídá a nakolik v tom má jasno stát.
ČTĚTE VÍCE: |
Stát vůbec nemá jasno v mnoha věcech okolo dálnic. O tom, kde se stala chyba, nemá jasno ani v případě D8. Nebyla náhodou už v tom, nač již od roku 1995 upozorňovaly Děti země? Opíraly se přitom o podklady Českého geologického úřadu. A teď, po téměř dvaceti letech, vidíme, že dálnice se skutečně nestaví na stabilním podkladu. Toto vedení trasy mělo oproti uvažovanému tunelu ušetřit, ale jak to s ušetřením bude, je nyní krajně nejisté.
Stavba dálnice D8 je jen špičkou ledovce. Poprvé byla plánovaná v roce 1938, podruhé v roce 1963. O stavbě bylo rozhodnuto v dubnu 1966, stavět se začalo v dubnu 1984, první úsek byl otevřen v listopadu 1990, ale dokončení posledního úseku (16 kilometrů) je stále ve hvězdách. Tak dlouhá že by mohla být historie výstavby dálnice o délce 92 kilometrů? Jsou země, které by nad tím žasly. Než stačí někdo kompetentní žasnout u nás, je vystřídán, takže úžas zbývá jen na občanech.
