Nikoho to nepřekvapuje, ale leckteří by si toho všimnout mohli. Třeba ti, kteří teď v diskusi argumentují, že se slaví svátek neexistujícího státu. Ano, formálně Československo už neexistuje. To ale neznamená, že přestal existovat smysl jeho vzniku. Že přestaly existovat jeho zakladatelské ideály, k nimž se tolik lidí alespoň slovně hlásí. A které bychom se neměli bát kriticky hodnotit, aby se ozřejmilo, kde – například už hned po říjnu 1918 vůči menšinám a ve 30. letech v pomíjení vztahu k Polsku – se staly chyby.
Prezidenti Zeman a Kiska si připomněli 100 let republiky u památníku na Vítkově |
I kvůli takovým chybám se Československo pokojně rozdělilo na dva státy. Ale jak vidíme s odstupem, nebylo to trauma, a už vůbec ne trauma ve stylu bývalé Jugoslávie. A nebyl to konec vzájemné existence, můžeme si připomenout i toto.
Nejhrdější africkou zemí (a sídlem Africké unie) je Etiopie, jediná na černém kontinentu, která si vždy – s výjimkou epizody italské okupace za Mussoliniho – udržela suverenitu. V téže době, kdy se rozpadlo Československo a Slováci získali svou suverenitu, prosadila svou samostatnost na Etiopii Eritrea. Ale nikoho by nenapadlo lámat nad Etiopií hůl jako nad „bývalou“.
