Není to britský či evropský Donald Trump? Takové otázky se vynořují teď, kdy Johnson s prodlevou tří let přebírá otěže britské vlády. Leč nelze na ně jednoznačně odpovědět ano–ne.
Johnsona čeká rekonstrukce vlády. Několik ministrů už podalo demisi |
Třeba v Německu se publikují názory, že Johnson rozděluje Brity, což by mohlo napravit jen druhé referendum o EU. Ale i kdyby se konalo, i kdyby dopadlo 52 : 48 místo 48 : 52 pro členství v Unii, rozdělení společnosti by zůstalo. Za to Johnson nemůže. Zde platí jirousovské „každý svého štěstí strůjce, vlakvedoucí i strojvůdce“ a suverénem byl britský volič.
Pro paralelu Johnson–Trump hovoří to, čemu se říká „teorie šílence“. Oba jsou schopni přesvědčit partnery, že své nápady, i ty šílené, myslí zcela vážně, a až pak se může ukázat, že to byla jen strategie jednání. Proti paralele Johnson–Trump hovoří zase to, že britský lídr má proti sobě parlament, kdežto americký „jen“ soudy. Což nahrává prognózám, že Johnson nemůže dovést zemi k úspěšnému brexitu.
Ale za těmito předpoklady jsou i jiné, o nichž se moc nemluví – osobní i politické. Johnson disponuje šarmem i smyslem pro sebeironii, tedy něčím, čeho si Britové cení. V tom se liší jak od narcistního Trumpa, tak od hlavního politického proudu EU – progresivního, leč často až kádrovácky sucharského, vidícího v ironii či sebeironii urážku či kapitulaci. Pomůže mu to získat emoce Britů i jejich poslanců? Toť otázka.
Johnson není ani takový reakcionář, za jakého je vydáván. V mnohém je daleko otevřenější než Trump. Pěkně to vyjádřil Ulf Poschardt, šéfredaktor listu Die Welt: „Johnson je světoobčan narozený v New Yorku s německými a tureckými kořeny. Je dítětem popkultury i vysoké kultury Evropy.“ Našel by se vtéto charakteristice Donald Trump?
