Stává se z něj fráze ve stylu anglického How are you? (Jak se máš?). Kdo ihned neodpoví, že dobře, působí jako podivín. Tak může působit i ten, kdo bere vážně Velikonoce. Kdo si uvědomuje, že ten svátek připomíná věci dost neveselé, jako je ukřižování. Ano, pak následuje vzkříšení, důvod k radosti, ale ten předstupeň nelze odmyslet. Co s tím? Nechat se jako někteří křesťané na Filipínách přibít na kříž? Jít do kina na Gibsonovo brutálně pojaté Umučení Krista, nejlépe s dětmi?
Tak to asi zrovna ne. Ale připomínat jim, o čem všem vypovídá příběh zhušťovaný do fráze „veselé Velikonoce“, smysl určitě má.
