Řekne-li někdo, že v demokracii o způsobu vyjadřování rozhodují pravidla, kompetentní orgány a většiny, které k tomu mají mandát, sám se ukáže jako nepřijatelný/á zaostalec či zaostalkyně, tmář či tmářka, ba reakcionář či reakcionářka. Osoby i skupinové identity se přece nedělí podle biologického pohlaví, ale podle toho, zda patří k privilegovaným, či k marginalizovaným. Bonus za to, že dotyčný/á patřil/a mezi marginalizované, je důležitější než to, nakolik je většinový/á či menšinový/á svou početností. Přitom rozhoduje, jak – kým! – se cítí. Takto je třeba vnímat i prosazovat gender bez ohledu na to, co si o tom myslí osoby jako Babiš či Kalousek.
Milí čtenáři, považujete-li předchozí řádky za cílenou provokaci, trefili jste se do černého. V zemi jako Česko nehrozí takové výstřelky ideologického třeštění, jaké se ozývají z Ameriky či západní Evropy. Ale může to být jako se vším, co přichází civilizovat nás zaostalce či zaostalkyně. Pak se to, co na papíře či v hospodské debatě působí jako přehánění, může stát realitou frontového boje. Například jako v Kanadě, kde Twitter odstřihl od účtu novinářku a feministku Megan Murphyovou jen za to, že odmítla používat politicky správná osobní zájmena na adresu transsexuální osoby jménem Lisa Kreut. Inu, transfobie není žádná legrace. Uvidíme, jak si s tím poradí čeština a hlavně zdejší praxe.